NETYPICKÉ STĚHOVÁNÍ GAUČE

Už nějaký čas jsem při sezení na gauči pozoroval, že se má on tendenci rozpadávat. Začal také poněkud pelichat a občas jsem se propadl do jeho nitra. A když jednoho večera se z něho vymrštilo několik per, která mne katapultovala ke stropu, tak jsem se rozhodl, že si pořídím nový gauč. Tudíž druhý den jsem začal řešit, jak gauč odstěhovat z bytu. Má snaha o jeho vytlačení z obývacího pokoje nebyla moc úspěšná, jelikož spodní část gauče sebou vzala i koberec, přičemž se on zpříčil ve dveřích rámu do předsíně a neunikla mi ta skutečnost, že práh se přesunul dál do předsíňové místnosti.

„To není dobrá situace,“ pomyslel jsem si při dívání se na gauč, načež mne napadlo, že bych mohl požádat o pomoc souseda. A tak jsem zanedlouho zazvonil v patře na souseda pana Bezouška.

„Dobrý den sousede, mám na vás prosbu. Potřeboval bych dostat z bytu gauč,“ požádal jsem ho, když otevřel dveře.

„Tak ta rána byla od vás. To mne nepřekvapuje. Vy jednou ten svůj byt zbouráte,“ pronesl pan Bezoušek.

„Doufám, že se mi to nikdy nepovede.“
„V to taky doufám. Vy byste byl přitom schopný se probourat ke mně do bytu. Ale abyste mne nepomluvil, že jsem neochotný, tak vám pomůžu.“
„Tak to jsem rád. A budu vás pomlouvat jen v dobrém slova smyslu,“ řekl jsem a soused nechápavě otevřel ústa dokořán.

  O něco později jsme vstoupili do mého bytu a pan Bezoušek zůstal překvapeně stát v předsíni, když spatřil gauč v rámech dveří.

„No, to se vám zase něco povedlo,“ zkonstatoval.

„Povedlo, ale nechtěně,“ mínil jsem.

„Musíme ho nějak vytlačit do předsíně.“
„Já mám nápad. Uděláme to stylem Burlaků, kteří tahali na Volze lodě!“
„To je tedy nápad. To fakt myslíte vážně?“

„Smrtelně vážně. Doběhnu do sklepa pro lana!“ vyhrkl jsem a za nějaký čas jsem se vrátil s lany. Těmi jsme obvázali gauč a jejich konce jsme si uvázali na svá těla. A záhy byla k vidění dvojice postav, která se snažila za hekání dostat gauč do předsíně. Po nějaké době jsme stáli v kolmé poloze s vyplazenými jazyky a zrudlými obličeji.

„Mám pocit, že jsme tím gaučem hnuli,“ zkonstatoval jsem.

„Já mám zase pocit, že jsem si hnul zády,“ vysoukal ze sebe pan Bezoušek.

„Navrhuji, abychom ten gauč tahali klasickým způsobem hej rup.“

„Jsem pro,“ mínil soused a zanedlouho se předsíni ozvalo dvojité „Hej rup!“ Po něm se však ozvaly dva výkřiky a rány. Já jsem se přemístil po dvou saltech do velkého akvária v pokoji a měl jsem na čas možnost zažívat jaké je to být v akváriu a dívat se z něho. Pan Bezoušek po kotrmelci vrazil do poliček v předsíni, načež se poněkud neslušně rozkřikl.

„I kdybyste mě pomlouval po celém světě, tak už vám v tomhle ani v příštím životě nepomůžu!“ pronesl rozkřičeně závěrem a ohnutě odkráčel z předsíně, přičemž se držel za záda a za čelo, na němž mu rašila boule.

 Když se mi vše v hlavě srovnalo, tak mne napadlo, jakým způsobem bych mohl dostat gauč z předsíně. Lana jsem navázal, otevřel jsem okno a konec lana jsem vyhodil ven. Ten se mi podařilo uvázat za moje auto, s nímž jsem se rozjel. Z bytu se záhy ozvalo velké množství ran, načež k mému úžasu z okna vylétl gauč, který se po dopadu zcela rozpadnul, a pružiny z něho odskákaly všemi směry. Skoro ve všech oknech se okamžitě objevili užaslí sousedé, kteří spustili na mne příval nadávek.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI