Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVálka
06. 11. 1999
2
0
1309
Autor
Lalinka
Rozmary děcek řvoucích ulicí
kyblíček na písku opuštěně leží
kymácející se duše jak stromy ve vánici
úsměv pro svět tu najdete ztěží
Roztrhané hadry vanoucí na těle
jak dokáží být lidé krutí
pohledy, jenž jindy bývaly tak veselé
jsou teď jen očima na prahu smrti
„Neplakej dítě mé“ říkala jedna žena
pak pustila mu ruku a vpadla do rukou Boha
další tisíce lidí byla umučena
a vinní klidně vzali roha
Život jak laciná věc se bral
hlavy položené naposled na klíně
potoky slz, co osud si vyžádal
utrpení jak zrcadlo viditelné ve stíně
Bití hodin zněly jako střely zbraní
válka co vzala si desítky let
čára života přerušené na lidské dlani
vše kvůli tomu, že kdosi toužil řídit svět..
Lálí, taky tipuju a typuju, že máš velké obrovské srdce. Je to hluboké !
(Obcas bych trochu vyměnila některá slova nebo je vypustila, ruší to při čtení ... aspoň vím, že jsi člověk)
(Obcas bych trochu vyměnila některá slova nebo je vypustila, ruší to při čtení ... aspoň vím, že jsi člověk)
I já mám stejné oči... A stejné nápady ve stejnou chvíli... viz válka o pár básní dál...
no na to dodat,někdy nemusíme říkat vůbec nic a přitom si rozumíme.
Také jsem napsala jednu o válce.
Jak těžké je žít
Jak těžké je žít,
mo myslí si mladý muž,
jak těžké je žít
a na krk dal mu kdosi nůž.
to nebyl jen nůž,
to válka jest,
co dělat má ten muž,
musí dál svou odpovědnost nést.
Odpovídá za svojí rodinu
a neví, jak už dál,
nesužuje ho strach snad pouhou hodinu
snad každý z nich žil by rád.
Žil by rád,
však válka nemá konce
a děti chtěly by si hrát
na louce trhat mámě modré zvonce.
Kde však najít je
v tom hrozném světě?
Jinde snad mají je
jinde snad štěstí kvete!
Natrhejme jim nějaké kvítí
a dejme jim kus své radosti,
i tam přeci slunce svítí
i oni si chtějí užít mladosti.
Dost bylo hladu,válek a trápení,
jednou se lidé probudí za dne bílého
a vyjdou ze svých sklepení
a nadýchají se vzduchu čistého.
Také jsem napsala jednu o válce.
Jak těžké je žít
Jak těžké je žít,
mo myslí si mladý muž,
jak těžké je žít
a na krk dal mu kdosi nůž.
to nebyl jen nůž,
to válka jest,
co dělat má ten muž,
musí dál svou odpovědnost nést.
Odpovídá za svojí rodinu
a neví, jak už dál,
nesužuje ho strach snad pouhou hodinu
snad každý z nich žil by rád.
Žil by rád,
však válka nemá konce
a děti chtěly by si hrát
na louce trhat mámě modré zvonce.
Kde však najít je
v tom hrozném světě?
Jinde snad mají je
jinde snad štěstí kvete!
Natrhejme jim nějaké kvítí
a dejme jim kus své radosti,
i tam přeci slunce svítí
i oni si chtějí užít mladosti.
Dost bylo hladu,válek a trápení,
jednou se lidé probudí za dne bílého
a vyjdou ze svých sklepení
a nadýchají se vzduchu čistého.
Lalinko, promiň. Vůbec nechápu, jakým technickým nedopatřením jsem tu první kritiku napsal tvým jménem...
Mother, do you think, they'll drop the bomb
Mother, do you think, they'll like the song
Mother, do you think, they'll try to break my balls ... Mother should I build the wall...
Připomíná mi to atmosféru toho filmu a týhle písničky.... Moc krásný...
Mother, do you think, they'll like the song
Mother, do you think, they'll try to break my balls ... Mother should I build the wall...
Připomíná mi to atmosféru toho filmu a týhle písničky.... Moc krásný...