fragmenty --- fragmentarizace bytosti v

Setkání dalekosti únavou tahané

Mumlající rty oči

 

čím dál více cítím svoje tělo

rej žabek bubnující ze dna hladinu

 

Děsí mě snově slepené  rty

vrzavé  zvuky pohledy jaksi lezavé

jsem obtěžkána sebou

a horizont

daleko zářivé

zářivé plesání nebes

nové bujení symbolických květů

 

kosti skřípou o nervy

metamorféza ohně kde jsi orle

kde jsi dvojice nesourodě čěrných očí

záblesk kde se samota a osud

kolem tvých zubů zaplétají

 

na skále přikován

 

ples  kde masky nosí se na vlasech

a lidé dvojí tváře víří

náramky chrastí úsměvy

 

pouště rozkoše poháry

hory jenž jiskří vrcholky

neb poslední slet začíná

 

pojď duše má na strmou cestu

k obzoru bohové možná víly povstávají

slunce v každém paprsku jiný nástroj

 

melodie porodu odkojena slovem déšť

tančit v temné noci tančit na střechách

 

rozehráli jsme tedy rozjitření

můžeme se políbit zrcadlo postačí

škleby tajů mé mysli útěky

 

cesty zbytečně ukončené ve spárách vln dvojích světů

 

ve zvuku jenž slyším v pádu propastí zní tvůj hlas

 

 

 

 

kdo kdo kdo kdo saje zvuky z pod peřin

mosty lásky břehy racků

něžnost

 

vezmu si růži mezi rty a zatančím Janovi

orel je znakem mého křiku orel

 

tělo tělo tělo tělo tělo tělo

kruhy zmatku tunely nepochopení

vlákána milenci do pasti jsou bezmezní básníci

 

děkuji sómovým božstvům 

 

chci mluvit jen pokožkou

kousni mě pod pupík

 

a pamatuj že jsem kdy milovala

 

opět si oblékám černé satény noci

perly znaky mámivé hravé lásky

každým pohybem kouzlím pruhy skutečnosti

 

mohu rozdávat blaženost a dobro

mohu však také drápat do plyše citu

 

vidíš mé oči přelétavé a směješ se

ano myslela jsem že už nejsi

v paměti chvění v nížině žeber jsi

 

slast vlhkosti milování

 

směte se smějte vy co jste nikdy neskákaly nad ohni

 

zpívám hlubokým hlasem do svých snů

 

v pokorném pohledu zvířete

chtěla bych spočinout jako v domečku

vybíleném snícími kočkami

 

možná jsem v solaris počala dítě

 

 

chtěla bych více cítit Bohy

 

déšťové kapky pleskají o stůl v zahradě

toužím po volnosti koňských hřbetů

toužím po větru vpíjejícím se do korun

toužím prohlédnout tajemství hadů

toužím hladit sestru ve spánku

toužím se stát sklíčkem vitráže

protnuta božím světlem

 

housle mi rozevřeli hruď

a srdce pře se s plícemi

s klavírními prsty med strun

 

stále se vrací dítě sázející květiny nad hrobem

 

tiché odumírání stéká po voskové soše

 

dalekost horizontu uzavírá kruh

---