Písmák Zima nezima II
Oči sklopené
plátky studu
víčka oponou
vnitřního světa
předjaří I - Něha
Něha
Smutek zkrásy
Radost ze slunce
Něha
Zimní III
Slunce prolamuje okno
a já stojím vzlatě střepů.
Jeden tak zvednout, zatnout,
nachem krve dobarvit
Podzimní I
Mluvila jsem
kdysi
O jiskrách a hnilobě
O jejich náležitém času
Fragmantarizace P - P - 1000 - 1,5 - 6262102
Slovo loučení
Louče mrzne
Voda se vkradla do vzduchu
Spolu sandělem
Ptáci nad střechami Paříže VIII - o lásce
Vyprávěla jsem ti
O vnitřních deštích
Oceluloidua odětství
O tom hledání štrachání
Ptáci nad střechami Paříže IV - mléčné skvrny
Stvoly řas
ve chvění
se sluncem
mléčné skvrny
Fragmantarizace XY P1
Jsem z medu
Hyperbola tlaku
nad hrdlem
Jsem nádraží vylidněné
Ptáci nad střechami Paříže II
Pryskyřníky jsou žluté
Nebe natahuje
Slábnu
Nevracím se
Ptáci nad střechami Paříže
Kdo jsem .
Pápěrka maličká
kam vítr tam plášť
Kde slovo lásky tam tvář
hnízdo souzvuku vzduchů
Dojetí objímající
Dal jsi mi příteli
vlhký hadr na hlavu
Nevěděla o horkosti
- neznámá slova krystaly tebe -
Blížím se východisku
mluvím se zvířaty
pohozenými dlaněmi
Rýsuji se
Fragmentarizace zvaná zapomnění a hniloba
Tvá gesta se odlupují zpaměti
jsou to uschlé listy setkání
A letmý odlitek tvé tváře roztává za očima
Tam na vinohradech
A tak jsme četli mezi puklinami
Četli jsme
„květina slepecké slovo“
Mluvili jsme jak ovce o lásce
Jazyky se smály míjení
Studně
Dvě hluboké studně
Dvě oči a jedno tělo
Vjedné je místo vody maso
Tělo kmasu oči kvodě
Jak jen vody to umějí
Zběsilá velryba tvůj úd
Vjeskyních burácí moře
skály sténají a řasí se
Oči se plní říčnou pěnou
začíná zima
Jsem napjaté usínání
a voda co jej rozvírá
bude-li dlaň osmělím se
a obé zvolna opustím
září
Bylo mnoho látky vobrazech
Bylo jí tolik náručí kolik jsi chtěl
Bylo také ostré světlo ukryté vzáhybech
A bylo ano znovu bylo znění
trojí meditace nad pamětí
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Strom
je černý tak to má být
Je černý proti nebi
_____W______
Byla jsem čelem náhrobkům
Přesto povstávaly
Hrozily hrubým tesáním
Počítaly čas písma
fragmentarizace zvaná propadající obrazu a pohybu
Obrovské květiny mi požírají stěny
Derou se zpoza stěn utonulé děti a hledají
Bojím se strašně se bojím že to nezvládnu tady žít
Vdálce je malé větrné hnízdo a světlo je kolem to meruňkové vlétě
Godard vivant en moi
Bláznivý Petříček.
Slova a sny se proplétají a oběma vlají vlasy
Bezprostřednost
Lákají smrt svou svobodou a jsou otevření jakémukoli konci
Saje a zpívá
Jako staré sloupy jako menhiry
Jako oči soudců jako vorvani
Vkruhu a vztyčení
Vkruhu a svědčící
podobenství o tětivě
Jsem neustále tětivnatá
Kolena a žebra trčí na sever
Tam bydlíš ty a sněhu je stále více
Břicho a broskve a meridián
Zastavení aneb nohy, břicho práh
Nikdo to neví
Nikomu to neříkám
A když říkám nikdo nevěří
Ale prosím tě prosím tě
opice a kámen
Obcházím kámen meteorit boží nehet
Obcházím jej a konečky prstů drolím
po kruhu anebo oblině
Obcházím jej a tleskám dupu křepčím
jáma z jílu
Dnes po tobě ani vůně nezůstala
Ale rty se stahují vcosi květného
A tak si vzpomínám na tebe
pobřeží dvou
Vztáhni ruku dotkni se
Přicházej a zahazuj
Svíčky zapaluj
Přijíždějí lodě
na mezi
Jediné co přetrvává je šílená bolest hlavy
je mi úžeji stahuji se do sebe
tmavý mrak přichází zjihu
Je linie jilmu vykreslená napříč vyslovením
Jaro
Možná opravdu toužím po dechu
Obratu po mostu vláknitém
k tobě za naději do slámy
Nechala jsem dnešní úzkost pohozenou
návraty
Jak říkat to a neuhýbat
To co značí beztvarost
Svět daleko a to co zbývá
Rozmělněno a
dítě bez očí III
Pruh umělého světla napříč deštěm
Je tma anebo vedro vystává důlek bezmocnosti
Má kosti hlavně lícní nezvykle vztyčené
Jako prapor rytíře co bloumá vkoni
----------------------ooo---
Chci psát o své slabosti
O těch nízkých myšlenkách a závislostech
O všech plivancích a smíchu jež jsem vduchu dala vaší tváři
Ale jen ze slabosti zvlastní nehodnoty chci kvám tedy aspoň takto
věta
---
Jsem zkouře a železa
Soustředěný do sebe zavinutý pohled
Není jiných zorné pole vpanství duchů a viny
---
Hoří mi paty až roztěkají mysl
kyvadlivě polykám imprese
kvůli jednomu prohnutí zad
kvůli vichřici stříbrného medu
If
Podivné odpoledne smaragdové
Jako pán vklobouku za nohu pověšený
Tak je to směšné
Ale převalují se přeci na jazyku slova
fragmentarizace - druhá zimní strana
Stezka uprostřed skal
Poušť se obrací a vyhrává nad hodinami
Vkruzích stoupá odpoután člověk
Vpísku se zapomněl snad usnul
fragmentarizace zvaná terapeutická
Po špičkách tančím vkruzích okolo tebe
Pokrucuji se a hystericky tě hladím
Průsvitnější zrcadlím tvou duši a je mi trapně
To tou hrdostí kterou jsem schovala vkapse zástěry
post houbozum
Jak klidně jsem přijala své upadání
A vlny květin vhloubce hlasu nechávám uplynout ve vlákninách času
Věděla jsem zcela vnímala byla zde zde
Ať je země jasná
fragmenty --- fragmentarizace bytosti VII
Prší kočky nejsou doma
A její hlas ostří mé tančící ruce
žhavím květinu uprostřed břicha
Příbojem oblehnu prostor svá ňadra zmraků před oponu pověsím
mé tělo hovoří
Stahuji se do sebe vracím se zcest
Je modrý ten svět magnoliový
Země se nadechuje a já se bosýma nohama
houpu na kotouči slunečném
tělo
Hermeneutika a zkušenost těla
Pohled
Velmi silně na mě zapůsobila zkušenost pohybu vprázdném prostoru spohledem ostatních. Zvláště pro mě zásadní rozdíl mezi vnímáním pohledu ostatních vpohybu a poté vzastavení. Jako by mé tělo, pohybuje-li se, je ještě stále vmé moci, pohled ostatních jakoby klouže po patách, obrysech těla. Prostor je mým spoluhráčem vunikání opresi pohledu, rozvírá se a umožňuje kráčet dál.
Fragmenty --- fragmentarizace bytosti VI
Jako by někdo vokrajích sešil mi víčka
Uprostřed zasněženého lesa
Jako by rytmus dechu udávala věta
Černé květy vmyšlenkách
fragmenty --- fragmentarizace bytosti v
Setkání dalekosti únavou tahané
Mumlající rty oči
čím dál více cítím svoje tělo
rej žabek bubnující ze dna hladinu
mou krajinou
Mou krajinou jsou vrásky tvých rukou
Dlouhé prsty smyšlenkami
Jak háďaty svíjejícími se na konečcích nehtů
Hlazením vlasů čeříš má slova před usnutím
bez názvu
víteja zase rychle odejdi
dusno dusotu dusno dusit koně provazy
stromy jsou vyvráceny a ty se usmíváš
sladce olizuješ mou duši čerpáš z ní
fragmenty --- fragmentarizace bytosti IV
Vzklenul vyklenul most kytar
----------------------------------------------------
Netrpělivá oprosti se od jmen od všech knih
buď jen prostředník mezi a světem
bez názvu --- vytržení hudbou
Řev burácení řev burácení
řev burácení řev burácení
stojím uprostřed tornáda
neklesám jen obličej
fragmenty --- fragmentarizace bytosti III
Buďme zcela upřímní
Utopme se mlčením
Nic není vlastně vhodné kvyslovení
Rozmetení malých chomáčků ticha
fragmenty --- fragmentarizace bytosti II
Kdysi dávno snad za deště
Když ptáci létali nízko a děti pelášily domů
Snad vspánku snad jedním zlým pohledem
Možná jen nepatřičným pohybem
fragmenty --- fragmentarizace bytosti
---
Vzal jsem krásu za šíji
A ponořil ji do inkoustu
---
Bytosti schopné zemřít
„Jsem člověk vržený přímo do světa, který zavrhuji jako on mě. “
Jacques Prevel
Ejhle člověk…. Člověk… Básník se stává absolutním člověkem …. Básník není člověkem…vnikl až do hlubin lidskosti, ke všem tajemstvím srdce… až khorizontu, který vše objímá…pak poodhrnul… rozdrásal… paže světa… prsty lidskosti…propadl se kmístu odkud se ruce vztahují….
na břehu jezera
Labutě tančí krouží
A měsíc ten tichý klavírista
Tiše šeptá
Mé krásné sny osamělá srdce
angoisse
Jako dravec pomalu krouživě
Klesá koběti
Tak i ty mnou pronikáš
Nehty se ostří vdrápy
dítě bez očí II
ty jsi se vrátilo mé milované děťátkopojď zrcadlové místnosti jsou rozbity mám ale jeskyni plnou krápníkůk jednomu si tiše sednemea než spadne tisíc kapek v tom tepu setkání budu tě líbat ve vlasech.
nitky víček
v okamžiku kdy jsem zavřela očivíš nechala jsem je spočinout v melodii tvých slovjsi mi na obě hebká víčka připevnil nitkypak jsi řekl : Jdi má holčičkonebe už čeká na tvé ruce a já nepatřičnými kroky vstoupila do krajinykrajiny ostré bez oblin stínů dlouho jsem kráčela vyčerpána urputnostíaž uprostřed teras antického chrámu spatřila jsem obrovského zlatého hada možná andělachtěla jsem blíž pohledy sát poznatkrok a víčka se stáhla na krajích zvrásněla vteřina strach jen návrat ne krokem jímž propasti se zužujívytrhla jsem si víčka abych už navždy viděla nemohla spát a v očích prach.
socha
Dnes když ozářen
Jsi tam kovově pověšen
Šátral po posledních paprscích
Větve mladých stromů ptáci my
to skoro neslyšitelné vrnění polibku
Toužím vidět moře
Mám srdce ptáka
jsi blízko
Ty ptáku ty milenče bratře
vyprázdnění rituálu chaosu
ve změti šlach svalů chemického potu
polykám sušinu dávné moudrosti
jak membrána bubnu vrukou šamana
citlivost syrovosti třesku rytmu hledám
sám život holý strom
Vspirále karboxylových kyselin
Vrásčitou rukou hladí jablka zmechu
Vstříc mořím lesa jak Hadrián hledí
Potopen vzahradě samotný život holý strom
Christologie Janova evangelia
Christologie Janova evangelia
Tato esej je pokusem vyzvednout základní rysy Evangelia podle Jana.
VJanově evangeliu je velmi specifický a jedinečný důraz na Ježíšův vztah sOtcem. Ikdyž Jan tituluje Ježíše mnoha jmény používanými synoptiky (Syn člověka, Učitel, Mesiáš…), naprosto výsostnou roli pro jeho teologii hraje titul Syn Boží, nebo Syn. Celé evangelium protíná idea synovství.
Sklo samoty
Sklo sklo sklo
Běh obličejů řečí kouře
Dívám se na tu osobu co hovoří
Po chvíli zjistím že je to to čemu říkám já
mystika
Středověká Mystika
Tato esej je pokusem zachytit cestu mystika vedoucí ksjednocení sBohem tak, jak je popsána vdílech Dionysia Areopagity, Mistra Eckharta a Autora spisu Oblak nevědění. Jako hlavní rámec jsem použila Novoplatónskou Triádu. Vycházení - Bůh manifestující se vstvoření a naplnění lidskosti, Návrat - Bůh ve své bytostné skrytosti a překročení lidskosti vedoucí kpoznání skrytého Boha a Trvání – Bůh ve svém bytí o sobě. Dále jsem se snažila sledovat linii cesty nastíněnou Dionysiem a to očištění – osvícení – splynutí a také metaforu mystické cesty ztvárněnou Mojžíšovým výstupem na horu Sinaj (Ex 24,1n).
kámen
Pronikáš hlouběji
Tíživý kameni schovaný
Vchuchvalci všedních myšlenek
Skrytý vjezírku
růžená 09.08.07
ˇˇˇˇˇ část psaná na houbách pro whitmana kterého mám v srdci pro tebe básníku který mě znáš a uchvacujes pro tebe milostný okamžiku pro koruny stromůpro tvá ústa váhavě zpívající pro mořské břehy pro muže co sazí stromy pro malého chlapce s vlasy rozevlátými větrem pro slunce a pro salome pro slavíka v trnem srdci pro tebe zarmoucený bratře milujiˇˇˇˇˇˇčást psaná retrospektivně najít jedno slovo to slovo které jsem tolikrát zašeptala slovo které tak nedostatečně popisuje nit toho stavuslovo nádhera posvátno se zjevilo vnímání protržení louka les louka zpěv a poesie paula elouarda čtené jako modlidba neskutečný kosmický harmonický souboj temnoty a světla na ostří nebeshebká tráva tolik krásy a já jen postupně pronikám do vědomí brahma do jednoty s přírodou do kruté ale závratně krásné podoby lásky tolik podobné smrtinebývalá lehkost mě ovládla dary přírody dokážu splynout cítím stejnou podstatu a jen šeptám miluji a děkuji klaním se chvílemi jsem se z toho úžasu nemohla ani nadechnoutbarvy zavřených víček a mandala dynamická slabikou ómbýt přesně tam kde jsi tak svobodnáles mě objal svými větvemi a houpal ornamenty z jehličí a šišek volání slunce tolik oblohy naprosté procítění dynamiky kosmu.
pojď miláčku
Pojď budem se milovat
neboj vždyť mě znáš
Půjdeme na jih od slunce
Nebo rozevřeme okenice
kruhy
Několik různě velkých kruhů se stejným středem
Každý se točí jinou rychlostí, různým směrem
(jako mraky na dnešní obloze)
(jako myšlenky a city )
příliš intimní
Paprsek světla stéká po sklenici
Propadám se do světa
Kde záříš
Kapka černi
smrt v lásce a vítr v prázdnotě
GILBERT LECOMTE
Bůh:
Jaký je cíl smrti.
Jeho Nepřítomnost:
rozvíření
Tlačí mě kotník. šimrá lopatka
Oči roztěkaně bloudí po pokoji
Prsty žmoulají nitky koberce
Najednou vše rozmetáno zvukem houslí
vámi milovaní pánové
Beatrice Boží zjevení
Carmen Cval neukojenosti
Lilith Lotos nasáklý bahnem
LottaLibreto červené stužky
alphabet selon moi
Amorfní analfabet
Bloudivec bláznivý brouká
Cop cypřiše
Dimenze doztracena
fatální setkání
Byla jednou jedna malinká dívenka, žila vkrajině , kde bylo stále sucho, šedivo a strnulo.
Každý den si oblékla černé svatební šaty, ve kterých se úplně ztrácela, na blonďatou hlavinku nasadila trnovou korunu, natřela rty chloridem a vydala se na procházku. Nerozhlížela se jen sledovala jak palce jejích nožiček šednou a šednou od všudypřítomného prachu.
Jednoho dne potkala fialovou chobotnici scylindrem na velice starobylých bruslích.
dítě bez očí
Jednoho pošmourného zploštělého dne se ve mě narodilo dítě bez očí…
Stálo vrohu jedné ze zrcadlových místností
To malé tělíčko z vosku pokryté šupinkami stínů
Kouřové oční důlky ronili nazelenalou tekutinu
potřeba úniku
Drtící svírající prostor
Mrazivá láva vtékající do plic
Lastura ronící stále nový sliz zakrývající krutou pravdu kamene
Zkroucení vtemnici beze stěn
průzory
Záplava průzorů…klíčových dírek…očí
Míjení…skrývání…střetnutí
Když se odvážíš a svlékneš úhyby
fascinující hloubka hovoru zočí do očí
řeka
Na okraji lesní říčky seděla žena všedém režném plášti, ruku lehce položenou na koleni, vlasy plné malých větviček, kousek pod uchem měla zapíchnutou malou smrkovou jehličku, zelenavá pryskyřice se jí pomalu mísila skrví, čekala a očima hladila každou vlnku , prsty se jí chvěly jako stébla trávy, bosou nohou lehce přejížděla po kamíncích na břehu, po řece připlul osikový list, zvedla jej, zastrčila kamsi do šatů a pomalu něžně vstoupila do vln, jak se potápěla ze všech záhybů šatů vyplouvaly spousty osikových lístků, vznášely se a brzy pokryly hladinu…
nostalgia
kouřový obraz
twor zhor a hladomor
vydali se na výlet
jak čarodějů slet
každý brusinku si vzal
hroch
Byl jednou jeden hroch, ten zachrochtal a propad chřtánu časoprostoru.
cascades de la musique
B A CH M O Z A R T G L A S S P A R T
Ě N Ř O B K M O R L O M O OŘ M O L
L T T C R Á O Z P O MO U U E E Z U
O E Á A Z K T I R R R Z M N B K
autobiografická sebeanalýza
Na kom jsem závislý.
Zčeho mám největší strach.
Kým jsem chtěl být od narození.
Jaké byly mé cíle a jak se změnily.
dení snění k utíkání
daemonický vliv dětství
neustálé rozechvění
proudy vlny
neustálé rozechvění