Svobodně...

17.listopadu 1989 jsem byla v osmém měsíci těhotenství. Čekala jsem své třetí dítě.

Byla jsem tehdy dost zkušená matka. Uměla jsem rozdělit tři banány mezi dva kluky.

Uměla jsem ušít ze zbytků látek prodávaných za pár korun zimní kombinézu. Dokonce jsme od trafikantky sehnala skvělou Burdu se střihem, který padl. Sice mě stála o trochu víc, ale zase jsem si předplácela naději, že příští vydání opět „seženu“.

Seděla jsem ten konec roku před televizí a hltala zprávy.

Nikdo ode mne tehdy neočekával perfektní přípravu vánočního cukroví a dokonce mi mé břicho pomáhalo ve vánočních frontách. Vždycky se nějaká dobrá duše z řady ozvala :,, Mladá paní, nečekejte. Běžte dopředu.“

Jo, advent a břicho…to je radost čekat!

Čekala jsem s napětím.

Brečela jsem u televize, když Marta zpívala svoji Modlitbu.

Brečela jsem, když národ cinkal klíčema.

Nevěřila jsem kolik lidí zná Otčenáš, když se modlili společně s knězem Malým tu velkou modlitbu křesťanů na letenské pláni.

Dceři se na svět moc nechtělo a o šestnáct dnů si prodloužila pobyt v teple u mámy.

Když jsem po týdenním pobytu odjížděla z porodnice s tím, že mi  primář říkal: ,,Ještě máš čas…přijeď za týden, jen nejezdi ve středu, to mám schůzi Občanského fóra…“ Smála jsem se.

Byla jsem šťastná, že moje děti už nezažijí to co já.

Nikdy je nevrátí soudružka učitelka zpátky ke vchodu, když ji při příchodu do školy pozdraví :,,Dobrý den.“ Nebude od nich vyžadovat  místo pozdravu, který je doma  naučíme, povinné, školní : ,,Čest práci!“

Nikdy se nedočkají toho, že by jim ve škole ředitelka sdělila, že je na pedagogickou školu nemůže přijmout, protože by měly špatný vliv na děti (v mateřské školce), protože vyznávají křesťanské zásady života…

Když se naše malá konečně narodila(4,5 kg, 53 cm), nebyla to středa.

Narodila se v svobodném roce, v lednu 1990.

V první třídě, při divadelním vánočním představení, přiběhla na jeviště jako andílek s bílými křídly a hvězdou na čele, aby všem lidem zvěstovala tu báječnou novinu: ,, Dnes se vám narodil Spasitel. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách položené do jeslí…Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle…“

Tedy ne pokoj lidem dobré vůle, ale dobrá vůle lidem …

Všem lidem dobrá vůle, na zemi pokoj…

Vzdát Bohu čest znamená zůstat věrný tiché a nezištné lásce.

Letos je to devatenáct let.

Naši dceru čeká maturita na gymnaziu a pak  studium na vysoké škole.

Jsem šťastná, že si může vybírat podle svých schopností a chuti…svobodně.