Rozbor filmu: Planeta opic /1968/

PLANETA OPIC

Věcné informace:

Název: Planet of the Apes (Planeta opic)

Režie: Franklin James Schaffner

Země původu: USA

Ostatní: dobrodružný, sci-fi, 1968, 112 minut

Úvod

Film Planeta opic se řadí mezi legendární sci-fi díla, která ovlivnila světovou kinematografii.  Film je natočen podle stejnojmenné předlohy francouzského spisovatele Pierra Boullea. Ačkoliv se často setkáváme s tím, že pokud je knižní předloha opravdu kvalitní, tak snímek většinou není lepší, tak myslím, že zde výjimka potvrzuje pravidlo: o tomto filmu nestačí říct, že je pouze dobrý. Je výtečný, překvapivý a v člověku dokáže vzbudit pocit, který se dá jen těžko definovat. Téměř každého po skončení a závěrečné scéně zřejmě napadne myšlenka, zdali tak jednou neskončíme. Ale co je na filmu doopravdy tak zajímavé, čím na diváka nejvíce zapůsobil a proč se stal legendou? Pojďme ho rozebrat více dopodrobna.

Stručný děj

Děj, který se odehrává zhruba v roce 2500, není nikterak složitý.  Na začátku se nám představí posádka kosmické lodi, která má za cíl své cesty dostat se na hvězdu, jenž je vzdálená stovky světelných let. Na své cestě však potkají planetu podobnou Zemi, proto se rozhodnou, že na ní přistanou a prozkoumají ji. Mají štěstí, jelikož podmínky jsou příznivé: počasí podobné jako na Zemi, je zde voda a dá se zde zřejmě žít. Po chvíli astronauti potkají obyvatele planety – člověka! Zajímavé však je, že nemluví, chová se naprosto primitivně a působí spíše jako divoké zvíře. Největší překvapení na ně ale teprve čeká – mluvící opice, které umí vše: přemýšlet, mluvit, objevovat, vynalézat a člověka používají maximálně jako svého otroka. Astronauti však nejsou jediní, kteří jsou překvapeni. Opice poprvé vidí člověka, který je schopen vyspělého chování a myšlení. Nadále se zápletka děje točí okolo astronauta Taylora. Nejzajímavější z celého díla je ale konec, kdy Taylor zjišťuje, že planeta, na které se nachází, je Země. Dochází mu, že zatímco na vesmírné lodi uběhlo jen pár měsíců, tak na Zemi se stihly odehrát věci, které by nikdo nečekal – opice ovládly svět, zatímco lidé se dostali do postavení divé zvěře.

Co pomohlo k úspěchu?

Jistě chtělo velkou odvahu v roce 1968 natočit film s tímto dějem. Vždyť sci-fi se téměř netočilo, navíc toto téma bylo velká sázka do loterie. Přesto se ale režisér Franklin James Schaffner rozhodl, že to riskne, a měl štěstí, povedlo se mu to. Co tedy na člověka zapůsobí nejvíce? Samozřejmě velice důležitou složku hraje na první poslech jednoduchá klavírní hudba Jerryho Goldsmithe. Ústřední melodie má sice jen pár tónů, ale dodává filmu atmosféru, která je nenapodobitelná – je z ní cítit strach, deprese, zvědavost. Zároveň ale syrová reálnost. Myslím, že neexistuje hudba, která by se k tomuto filmu a jeho hlavní myšlence hodila více. Mezi další důvody, díky kterým se Planeta opic stala úspěšnou, patří například propracované masky a obleky opic. V době, kdy film vznikl, to byla naprostá senzace. Masky věrně napodobovaly obličeje opic; jejich grimasy a pohyby různých částí obličeje jsou dokonale promyšlené. Opice divákovi přijdou tak uvěřitelné, že má dojem, že snad tvůrce masek vycestoval sám do budoucnosti a inspiroval se tam. Kvalitu kostýmů dokazuje to, že i dnes – po čtyřiceti letech – nepůsobí opice ve filmu směšně.

Ztvárnění hlavní role

Musím se samozřejmě také zmínit o hereckých výkonech, které se v žádném případě nedají zpochybnit. Hlavní postavu astronauta Taylora hraje herecká legenda Charlton Heston, který nedávno zemřel. Jedním slovem charismatický Taylor na začátku filmu možná působí trochu arogantně. Objeví „novou“ planetu, je si jistý, že je nejlepší. Jenže postupem času se z něj stává „normální“ člověk, který je v budoucnosti na Zemi pouhým zvířetem, jenž náhodou mluví, a to se opicím vůbec nelíbí. V druhé polovině filmu je na hlavní postavě vidět beznaděj. A co teprve na konci filmu, kde Taylor objeví Sochu svobody jako smutný důkaz toho, že se neocitá nikde jinde než na Zemi. Charlton Heston padá na kolena a proklíná všechny lidi za to, co s naší planetou dokázali udělat. Divák zatracuje lidstvo dohromady s Taylorem, jelikož si uvědomuje, že to všechno by se mohlo stát. Krásná dívka Nova, do které se Taylor snad i zamiloval, nechápe jeho beznaděj. Jenže proč by měla? Ona a tisíce dalších jedinců je výsledkem našich chyb – sami jsme se zničili a nechali obyčejná zvířata, opice, aby nás ovládla.

Dovoluji si film označit za strhující od začátku až do konce. Měla jsem to štěstí, že když jsem snímek viděla poprvé, neznala jsem pointu a konec, takže jsem nebyla ochuzena o závěrečné překvapení. Myslím si ale, že i ten, kdo konec zná a film vidí poprvé, není ochuzen, jelikož závěr je tak dobře natočen, že zapůsobí na téměř každého diváka i dnes.

Chyby ve filmu

Jako každé filmové dílo, má i tento film nějaké chyby. Nemohu se nezmínit o nějakých většinou spíše humorných scénách, které na mě dnes působí komicky. Děj se má odehrávat v daleké budoucnosti, ale raketa, ve které astronauti cestují, se potápí v normální vodě, ačkoliv by měla být špičkově udělaná. Některé dialogy diváka možná také donutí k úsměvu, například, když Charlton Heston zavelí, že „je čas zjistit, jestli tu je život“, ačkoliv má kolem sebe vodu, dýchá normální vzduch a v dáli vidí stromy. Také bych filmu vytkla poněkud zdlouhavý začátek, který se dal dle mého názoru zredukovat na polovinu. Dialogy, jak jsem psala výše, mohou občas v dnešní době vyvolávat úsměv na rtech, ale jsem si jistá, že před čtyřiceti lety vyvolávaly nadšení a lidé z kina vycházeli umlčeni pointou a strhujícím závěrem.  

Úspěch filmu: hudba, střih, děj

Znovu tedy shrnu to, co režisér dokázal spojit a stvořit. Výtečná hudba dokreslující záběry kamery, které jsou rozhodně nadčasové. Ke střihu nemám žádnou výtku, zvláště dobře provedené jsou záběry na tzv. zakázanou zónu, za kterou opice nesmí. Dále pečlivě vybraní herci, uvěřitelné masky a hlavně skvělý nápad a děj, za který samozřejmě můžeme poděkovat spíše autorovi předlohy, pravda ovšem je, že děj není úplně stejný. Když toto vše spojíme a odpustíme filmu několik chyb (většinou nelogičnosti), vyjde nám Planeta opic, film, o kterém jsem se rozhodla psát, ačkoliv byl natočen téměř před půl stoletím. Jednoduše nadčasové dílo, které si rozhodně zaslouží obdiv i v tomto století.