Mládí a moudrost

Až po čase každý vidí své chyby,

za co mohli jsme my, za co mohli jiní,

jak krásné bylo věřit lži, že svět je milý,

a teď je vidíme – ty chyby

Bezstarostné dětství už odešlo,

snad jiného životem provede,

svět je tady, tak nezkaz to,

ať jednou můžeš do nebe

Mládí a moudrost,

jak rozdílné jen jsou,

neztraťme soudnost,

vstříc si nevyjdou

Však učit by se od sebe měly,

mládí více rozvážnosti,

moudrost více něhy,

darem by bylo porozumění

Každý byl často nerozvážný,

každý snad i moudrý bude,

do života pusť se s vášní,

ať lépe poznáš samu sebe

Všechna radost,

zůstane ti v srdci,

všechnu strast,

nepouštěj k moci

Každý jednou smysl žití pochopí,

pro každého bude jiný,

až se jeden život nasytí,

zrodí se zase nový