Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seObraz - Skicy
06. 12. 2008
14
19
2866
Autor
StvN
Tuším, že v Manchesteru (jméno města nakonec není důležité, neboť si bez mapy nevybavíme, kde leží, ani jestli je v kopcích nebo na řece, či jestli je osázené topoly nebo javory, jak vypadají ulice za deště, a když sněží, jestli si lidé oblékají čepice nebo deštníky) stojí obrovské Filmové studio.
Stál jsem na přídi a díval se na dva muže, kteří se opírali o koleno nohy opřené o zvýšenou obrubu paluby, jako by jim nevadilo, že je nepravidelně sprchuje slaná voda – sklonili hlavy a loď se zhoupla, drželi silná lana jako lovci divé zvěře, vyčkávající, vlhcí, neteční, silní. Vylétla další sprška, sklonili trochu hlavy, nakročili, přehodili lano přes krk Anglie a přitáhli trajekt pevně ke břehu.
Když jsme se vraceli z aquaparku, vzali mě starší kluci mezi sebe a se smíchem říkali: You drowned that girl, you fancy her? A já se smál, protože jsem si myslel, že říkají, že jsem ji maloval.
Jmenovala se Jade a dávala mi takový malinkatý fotečky z různých akcí, kde byla s kamarádkami. Nechápal jsem, proč jsou tak malinkaté, ale když jsem ji jednou předběhl ve frontě, dala mi pěstí, protože hrála dívčí fotbal.
Ve Scarborough jsem potkal Virginii Woolfovou. Dodnes mě mrzí, že nenapsala o těch oslech.
Ta telefonní budka stála na samém břehu moře. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem volal z budky. Chtěl jsem říct, že jsem se ztratil, ale neuměl jsem to dost dobře vyjádřit. Bylo mi patnáct. Chvíli jsem poslouchal ten cizí, vřelý hlas, kterému jsem nerozuměl. Pak řekl: What can you see – a já se usmál. Koukal jsem kolem sebe, jestli budu umět pojmenovat něco z toho, co vidím. Nakonec jsem řekl. I can see lighthouse. Čekal jsem docela dlouho.
Na hodinu angličtiny se mnou chodily čtyři Japonky – jedné bylo šestnáct a byla těhotná, druhá mě učila japonsky napsat Miluji tě, a jeden Korean, který vypadal na sedmnáct (a Japonky si to také myslely), ale bylo mu čtyřicet. Když jsem jim vyprávěl, že motor z Jawy je předchůdcem jejich Hondy, všichni se smáli.
Z Anglie nemám žádné fotografie. Občas vídám jen tyhle skicy.
19 názorů
jejdavilda
20. 12. 2008
konec he dobrej. některý skici sou nsupr některý bestojí za zveřejnění.. jako bys mezi tím ještě nedokázal rozlišit?
Rozervanec
09. 12. 2008
To je presne to o cem sem dneska premyslel - zpoetizovany scenar kratouckeho filmu. Tentokrat nostalgicke a pekne ustrizkovite. Zalozit do diare ve vytrine. Libi se mi.
jsou to takové příjemné jednohubky, když je člověk spořádá všechny, nasytí se..
Aha, tak to už chápu.
A tu ulici bych rád navštívil. Hlavně ty kavárny. Většina nynějších kaváren mi přijde spíše jako cukrárna s větším výběrem káv. Čest výjimkám.
V Luhačovicích máme dokonce literární kavárnu. Jen tam literaturu představuje asi pět časopisů hozených v rohu.
Ten obraz mi připomněl právě to Filmové studiu. Mají tam postavenou celou ulici jako z nějakých 20. let s kavránami a se všim.
Dobré, sice nechápu moc souvislost s tou malbou v zadání koule, ale líbí se mi to. Jsou to takové instantní (ne ve špatném slova smyslu) příběhy. :]
dítě_na_skleníku
07. 12. 2008ceder_john
06. 12. 2008
cetl sis tu moji nebo je nahoda ze sme v rozmezi tri dnu oba napsali o pobytu v anglii?
Jade je best