Nakupování - stres, nebo zábava?

Nakupování – stres, nebo zábava?

Rádi nakupujete? Pozorujete při tom chování ostatních? Já nakupování vyloženě nevyhledávám, a přesto mi nevadí. Teď je právě období, kdy musíme zatnout zuby a vrhnout se do předvánočního shonu, kdy nás vír vánoční euforie stáhne a nepustí, aby nás nakonec vyplivnul zcela vyčerpané do vánoční pohody.

              Hned u vstupu do první prodejny obtěžuje lidi zjevně opilý Santa, groteskně gestikuluje a něco nesrozumitelně pokřikuje směrem k chvátajícím rodičům s dětmi. Hned zpoza sloupu na mne vybafne, až sem se lek, starší korpulentní a velmi neodbytná dáma vnucující parfémy zdarma, obejdu ji zleva, nadběhne si mě zprava, vyjdu zpoza rohu a ona je tam zas. Přijímám tedy její nabídku a jeden jí beru z ruky, odcházím a v tom na mne křičí, ať jí ho okamžitě vrátím, že si musím nejdříve jeden koupit, abych druhý dostal zdarma. No dyť, ten zdarma si vezmu a ten placený si nechte. Ale to už mi ho vytrhává z ruky a mumlá něco o hulvátech. Ale nasral jsem babu, co? To má za to, že mne tak vylekala, pak spokojeně odcházím.
              Lidé se chovají podivně, řekl bych, kdyby nebyly ty svátky. Pobíhají zmateně sem a tam, koše plní vším možným, kde nápis hlásá: super cena – akce století a podobné nesmysly. Teprve cestou k pokladně přemítají, zda a pro koho se jim co bude hodit. V tom se i já přistihuji, jak sahám zcela automaticky po levném spotřebiči za údajně super cenu v akci. Naštěstí se včas probírám z nákupní euforie, vytahuji svůj pečlivě napsaný seznam, nabírám správný směr a… nic. Seznam po dvou ztracených hodinách života opět zasouvám do náprsní kapsy, zklamán z toho, že nákupčí netušili, že přijdu, a proto z mého seznamu neobjednali nic, ale zhola nic.               Přistupuji tedy  jako všichni ostatní na jejich pravidla hry, beru vše, co je takzvaně výhodné a teprve, když se blížím k pokladnám, přemítám komu to vlastně dám.

              Navštěvuji další prodejnu, tentokrát speciálku na elektrospotřebiče. Jdu si koupit nový televizor. Tam jich měli snad padesát. No konečně něco ze seznamu a zamířil jsem k prodavači znuděně zevlujícímu u hromady prázdných krabic, aby mi poradil, který bude vyhovovat mým požadavkům. Přátelsky ho oslovuji, neboť jsem si vědom, že jsem ho vyrušil z příjemného mikrospánku. Zdravím ho přátelským pozdravem s přáním koupit televizor LCD, 100 Hz s DVB-T tunerem, Full HD, připojením skart, a tak jsem mu postupně vyjmenoval všechny své požadavky. Se zjevně vyděšeným pohledem a zajíkavým hlasem prohlásil, že tady pracuje teprve měsíc a není si jist, zda ví, o čem mluvím a ptá se, co je to Full HD. Aha, tak to bude na dlouho, pomyslím si a trpělivě mu vysvětluji význam jednotlivých funkcí, po chvíli na mě spiklenecky mrkne se slovy, že jsem odborník, že se to hned pozná. Ne, nejsem žádný odborník, pomyslím si, jen jsem si přečetl pár článku a zhlédl několik internetových stránek s danou tématikou. Možná, kdyby před nástupem do práce udělal totéž, nemusel by se divit, co vlastně prodává. Když jsem odcházel podal mi ruku a rozloučil se s tím, že příští měsíc nastupuje v oddělení hi-fi techniky, jestli prý se nechci zastavit.
              Trochu se připozdilo a já navštěvuji dnes konečně již poslední market. Nemám koupeno téměř nic a už jsem rezignoval na použití svého pečlivě připraveného seznamu. V tom mé srdce zajásá: masážní sedačka, tu už dlouho sháním, konečně konkrétní dárek určité osobě.

A už vyhlížím prodavače, který mi řekne několik údajů a výrobek předvede. Probíhám již pátou uličkou a prodavač nikde, zatáčím smykem za další a další regály a opět nic, už jsem tolikrát minul stejné zákazníky, že při dalším kole mne již z dálky zdraví, jako starého známého.  

               A v tom ji spatřím, jako přízrak se ke mně blíží žena s nápisem manager a radí mi, že když chvilku počkám, tak se dočkám prodavačky z elektra, která právě svačí a dodala něco o půl hodině.
Po dlouhých čtyřiceti pěti minutách jsem se konečně dočkal. Sympatická prodavačka s výčitkou, že ji pěkně proháním a se slovy, že zítra je taky den, si sedá za elektro pultík, a poté, co si v klidu přerovná nějaké ty papíry mě oslovuje zda mám nějaké přání. Celý šťastný, že si mě konečně někdo všiml, vyjevím svou touhu po masážní sedačce, zajímá mě kvalita a účinnost masáže. V tom se zarazí a s úlekem mi sdělí, že je z oddělení masa a v elektru jen zaskakuje, leda-že bych si to sestavil a odzkoušel sám a podala mi návod se slovy, abych si ho prostudoval.

              Smířen se situací vytahuji z regálu krabici, rozbaluji, studuji návod a sestavuji masážní přístroj. Pokládám sedačku na zem, opírám ji o regál a s dotazem, zda můžu, usedám a zapínám masážní program. Jak příjemné po tak perném dni. Ani si neuvědomuji, že mne se zájmem pozoruje již několik dalších prodavaček a pár zákazníků. Po pěti minutové příjemné relaxaci vyslovuji otázku, zda si to chce také někdo zkusit. Proč ne, ozve se ze skupinky přihlížejících zákazník a už běží masážní program na plné pecky. Spokojeně se natřásá až kosti praští a já po prostudování návodu vysvětluji přihlížejícím funkce přístroje a důležitost masážních  bodů.               Asi po hodině, když prodávám už pátý kus, zděšeně vykřiknu: já chci taky jeden. Nakonec to dobře dopadlo, našli ve skladu ještě jeden poslední kus jen a jen pro mne. To jsem měl ale štěstí, že na mě taky jeden zbyl.
              Poté platím a odcházím s příjemnými i smíšenými pocity, zda jsem dobře nakoupil, anebo dobře prodal, nevěděl jsem, z čeho se mám radovat víc. Odvedl jsem dobrou práci a zadarmo, rozprodal jsem celou jejich zásobu a ještě na mě zbylo.
              Vánoční nakupování nemusí být jen stresující, ale mnohdy díky chování různých lidí a prodavačů, včetně nás i celkem zábavné.