Vesmír

Její idol za katedrou stojí,
a ona sedíc v lavici, 
podepírá hlavu svoji,
pozoruje jeho ústa
jejich krásnou linii,
sní o tom,
jak jen pro ni,
slůvka něžná šeptají.

Realita je však jiná,
vesmír,
je jeho láska pravá,
když o něm vypráví,
září jeho oči,
jako hvězdy na obloze noční,
jeho pohled míří do nekonečna.

"Slečno!"

Probere se.

Stojí vedle ní a ptá se:
"co víte o mléčné dráze?"

Tak ráda řekla by mu:
"to ptáte se mne, pane profesore?
Abych přiznala se,
já znám jen jednu dráhu mléčnou,
tu, která vede od mého ňadra k lásce.
Když mne obejmete,můžete porovnat,
zda dráha vesmírná,té mojí podobá se."

 Mlčí však, zaskočena.

"Slečno už zase sníte?
To zajímalo by mne,
zda tolik aspoň víte,
co znamená červí díra?"
"Nevím," špitne ona
a se slzami v očích
na něj podívá se.

"Tu je moje snaha marná,
vás látka, kterou probíráme,
nezajímá.
Máte za pět!"

---