Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDrobky snů
11. 12. 2008
17
15
1526
Svazuji konce
zpřetrhaných nitek
v mysli
když tupě zírám do sanitek
a všechny tváře jsou mi
jak jinak
než cizí
trpím tím tikem
jen se kolem mihne
vůz s rudým pruhem
všechno ve mně jihne
a zasněná jsem
ještě když už zmizí...
***
Vítězím nad viry
jsem imunní k nim zcela
neznám případ
kdy napadly by
i éterická těla...
***
Černá mi sluší
jí se nebojím
byť byly by z ní
poslední mé šaty
a hlavu zdobil závoj - černý dým
poslední blues
můj černý dům
v něm já
ty...
15 názorů
Takhle píšou hodně mladí a ti, co provádějí bilanci života.
A nikdo tomu, že by to mohlo být i realitou, tak opravdvdu nevěří.
A to je dobře - jinak by se nedalo žít.
Líbí se mi styl, melodie a rytmus.
Váš děd Ed :-)
dost patogenní...smutné, sychravé, depresivní...
obzvlášť dnes kdy přijel konečně Martin na svém bílem koni
Květoň Zahájský
12. 12. 2008Johann Wolfgang Mária Amadovič
12. 12. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
11. 12. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
11. 12. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
11. 12. 2008
Jarmilko, no, snad se mi nechystáš umřít, je to napsané pěkně, ostatně jako vždy, ale nějak tomu nerozumím.
I přesto ***