Kde jsi?

Touhle myšlenkou zabýval se už i Goethe, prosil Génia: "Neopouštěj mne!" Jinak: Základem literárního díla bývá nápad, myšlenka, tedy záležitosti velice konkrétní, i když se tomu mnohdy říká velice neurčitě "inspirace". A mnozí umělci si ty nápady prostě kupovali, tedy doslova kupovali (v případě Jacka Londona to bylo, tuším, 5 dolarů za "kus"). To božské šimrání v břiše se při psaní už dostavilo samo. Čekat na inspiraci za psacím stolem jistě není dobrý způsob, jak inspiraci přilákat. Takže, lidi, chce to vyrazit mezi lidi! Kde jinde, než tam, v životě, ji chcete hledat? Vždyť ať už píšete o čemkoliv, třeba scifi o mašinách, vždy to bude mít lidské vlastnosti. Takže? Vše Vás zavede zpět k lidem. Váš děd Ed :-)

inspirace hleda v krase.../**

*t*

Jak jsem psal, je plachá tuze! Kdo ji honí, blázen je. Jinému jak barvy v duze kvete, když trpěliv je...

Znám ta rána, i večery, kdy nepřichází, nezastaví se... Možná se mihne za oknem a opět zmizí. Dlouho mě tíží, jak jsme si cizí. Dříve má tajná milenka, dnes už mě nepolíbí, přesto mi stále po večerech chybí... *t

Jsem v komůrce Tvé malé, /ten nepatrný bod!/ v srdci Tvém, které stále bije jak o závod. Do nitra svého vstup, tiše a bez klepání, upřímna ke mně buď, splním Ti pak Tvé přání. Kdo za mnou honí se, před tím prchnu jak laň, však mnohé dozví se, kdo v míru vztáhne dlaň...

Děkuji za obdiv!

Pane na nebi :-(

je to smutné.... ale napsané krásně ***

hledej.... v SIM kartách.