Jsem kritik a jsem na to hrdý

            Nijak se nesnažím skrývat svou nasranost. Proč taky? Vždyť mezi mladými literárními rádoby kritiky je moderní neskrývat prudké emoce! Tuhle se jeden nebojí popsat práci, nad níž si autor poseděl nějaký ten čas, slovem „kravina,“ jiný zas napíše strohé „nuda.“ Pravda, najdou se i tací, kteří dokáží dílo ocenit milým slůvkem, jež umí zahřát u srdce, těch je nicméně naprosté minimum. Smutné je, že kdybychom se vypravili za nejhlasitějšími nositeli drsných přezdívek typu „Fuckt hustej krytyk,“ „Literární démon“ či „Temný vrah,“ našli bychom metr a půl vysoké intelektuály s dvaceti dioptriemi, třesoucí se fistulí a dvoucentimetrovým penisem. V případě mužů ještě mnohem menším.

            Jednoho dne jsem proto na znamení protestu praštil do stolu, prohodil půllitr oknem, vrhl do popelníku plného po okraj pár šestistěnných hracích kostek a temným basem zahlásil: „Stanu se literárním kritikem!“ Vyčerpané a alkoholem znavené tělo mě sice příliš nepodpořilo v úmyslu vypadat co nejvážněji, stejně si ale všichni mé bezvládné sesutí pod židli vyložili jako opovržení současnou literární scénou.

            Přestal jsem přemýšlet nad banalitami. Kterého autora dnes kupříkladu zajímá, co vlastně udělal v díle špatně. Každý se rád dozví jen to, že jeho dílo je čirou nudou. Tak to také začnu všem říkat! Pokud to bude jen trochu možné, pokusím se soudit díla podle přezdívek tvůrců. Kriste pane, co je to tady za nick… Berzeger? No to zní pěkně trapně, ani není třeba číst jeho povídky a hned je jasné, že ani neumí psát. Samozřejmě mu to nezapomenu do komentářů říci. Tedy, že neumí psát, nikoliv fakt, že jeho tvorbu jsem nečetl a ani číst nebudu. Pakliže mi nějaký z autorů nepadne do noty, uštěpačnými poznámkami se postarám, aby již raději nic dalšího nepublikoval. Nebo snad ani nepsal.

            Nu, zkrátka jsem chtěl být zlým kritikem. Pak mě ale napadlo, že bych mohl být hodný, uctivý, milý, pisálkům říct přesně, co udělali špatně a nakonec potěšit přáním dobrého dne a vytrvalosti v tvorbě. Mohl bych číst díla i nejnovějších autorů a vymazat z tváře úšklebek objevivší se po prvním odstavci. Nemusel bych si z každého začínajícího autora dělat legraci a všelijak se mu posmívat.

Ale to bych byl blbec. Budu zlý, alespoň zapadnu do kolektivu.

            Všechna díla, vyjma mých, nestojí ani za ten úšklebek. I Gogol byl trapák. Já jsem ten nejlepší.

            Co se na mě koukáte tak divně? Jsem kritik. A jsem na to hrdý.