Arogance je parukou k zakrytí duševní pleši

Arogance. Slovo cizího původu, které se svému významu přibližuje nejvíce v podobě syntézy výrazů krutost, bezohlednost a sprostota.

Arogance. Může být dílem špatného charakteru jedince či produktem nedostatku správné výchovy ze strany rodičů a vůbec ze stran všech lidí, kteří se kolem nás točili nejčastěji v dobách pokládání základů naší morální vyspělosti a popřípadě stáli při nás až do aktuálního momentu, kdy všichni jsme na svém vrcholu veškerého vývoje nás samotných. Ať už tento vývoj proběhl úspěšně – ve smyslu dosažení naší dospělosti nebo alespoň ve smyslu kroků vedoucích správným směrem, anebo ať už byl tento výboj neúspěšný a my stojíme, přežíváme či nežijeme správně – v obou těchto případech platí následující.

Nejsme nic jiného, než v co nás svět kolem nás a život sám proměnil; s malým přídavkem té dědičnosti.

Arogance. Může být i maskou dotyčného, nevyjadřujíc pranic z jeho pravého já. Zdaleka ne vždy platí, že lidé projevující se arogantně, za což jsou mnohými podle logiky odsuzováni, činí takto z vlastní vůle a že jsou takto šťastni. Často pro ně arogance slouží jako obranný mechanismus. Proti čemu? Proti jí samotné.

Lidé, setkávající se s arogancí od samého dětství anebo i jenom delší dobu v jakémkoliv období jejich života a z nich především ti, kteří jí byli či stále jsou pravidelně zasahováni a trpěli či stále ještě skrze ni trpí, tito lidé byli její zničující silou násilně a nedobrovolně přetvořeni v její roznašeče, aniž by přestali býti její obětí. Naopak – stali se na ní závislí.

Zlo neplodí nic než zlo a arogance je zlo. Je to nemoc.

Spousta lidí sebe ve svojí aroganci našla, dále si jí pěstuje a dělá je to v jejich očích lepšími a silnějšími než ostatní, přestože přesný opak je pravdou a ubohost se zoufalstvím těchto lidí je, bez jakékoliv ironie či posměchu, smutná a pomoc zasluhující.

Arogance. Je parukou k zakrytí duševní pleše. Věta, která může být brána jako pravdivá, ale častokrát pravdivá prostě není. Arogance je mnohdy jen voláním o pomoc, které nikdy nemůže býti vyslyšeno, i když by mělo být. Není to správné, přesto je. Tak jako svět, ve kterém žijeme, přežíváme, nebo nežijeme správně.