Závrať

Concerto Grosso d-moll

I. Adagio – Allegro

 

Ten den, kdy umlkl

poslední monolog

Tu noc, kdy uvadly

nechtěné sedmikrásky...

 

dals lásku nebo smrt

třiceti obviněným

                          z lehkomyslnosti ?

 

- Návraty z reality -

 

A copak tě čeká

za lipovou alejí ?

 

”smysl výkřiků

                  v poesii”

 

Leden – January – Januar – Janvier

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -  

pročítáš kalendář

 

NE ! Nemůžu dál !!

 

 

II. Allegro assai

 

Myšlenky padaly rychlostí zvuku

Do propasti jako zetlelá těla

Akvarijních rybek

A já cítil že mě pohltí

Rozteklé ciferníky hodin

Na autobusovém nádraží

Všechny ty divoce tlachající řetězy

Dříve vzdálenější než Nesmírné křižovatky

Pokřivené bolestí černé Proměny

Přicházely teď s nehlučným hvězdným

Zármutkem a osamělým

Výbuchem očekávání

Anděl který si kdysi

Těžce poranil křídlo

Na mě v zběsilosti vyšlehl

Jen jeden nahnědlý záblesk...

 

 

III. Larghetto

 

Seděl jsem v horečce

pod pravoslavným křížem

před sebou v dálce

jsem spatřil

              šachovnici města...

 

”Pěšec na E4 !”

 

Zvolna se setmělo

nedokázal jsem už přečíst

strofy epitafů

Vstal jsem a došel

            do rohu hřbitova

 

 

IV. Molto allegro

 

Viděl jsem šest hodinových slonů

na polní cestě za hřbitovní zdí

přes kterou byly přehozeny

tři svázané tkanice z bot.

 

Tmavě fialové nebe krájely na kusy

kruté záblesky padajících hvězd

Podle výrobního čísla jsem

rozpoznal Velký vůz

 

Vzpomínám si, že té noci

padaly hlavice z dórských sloupů

Z obzoru ke mně dolehl

rozhovor hoboje a příčné flétny

 

Ten den, kdy umlkl

poslední monolog

Tu noc jsem záviděl

páru tónů v dialogu...

---