KUKLENÍ

Evžen- Zaměstnanec mobilního operátora, přemlouvající lidi na ulicích ,aby si koupili nový telefón spolu s „výhodným“ tarifem. Hezký mládenec oblečený podle poslední módy. Dříve býval bohatý. Dnes je to strokotanec, který přišel o práci. Má silné sklony k sebelítosti a schizofrenii. Chce být znovu při penězích.

Julie- Úřednice na poště. Mladá dívka, zanedbávající svůj vzhled. Má učesaný velký natupírovaný drdol a v něm zapíchnuté dvě jehlice na pletení.

Nosí  brýle obrovké brýle. Noci tráví mezi papírama z pošty a předstírá sama před sebou, že pracuje. Chce se stát pošťačkou v terénu.

Dva úplně odlišně zařízené byty odělené od sebe stěnou. (Z hlediště je to průřez domem).

Byt na levo patří Evženovi. Je moderně zařízeny, hodně skleněných věcí, použity studené barvy. Na policích jsou poházené knihy a také má tři velké stojany s cédéčky. Zkrátka hnízdečko svobodného mládence, který má byt slušně vybavený, ale zanedbaný (tzn. zaprášený, sem tam se válí oblečení). 

Druhý byt patří Jůlii. Je to staromódně zařízený byt (po babičce) s nevkusným oranžovým lustrem ze 70. let. Dále podivná pohovka. Na policích spousta květin. Místnost je doslova zaplavena květinami. U okna stojí stůl, Jůlie si k němu sedá na židli tak, aby vždy seděla čelem k divákům.

Evžen se s Jůlií nikdy nepotkal.

V obou bytech se otevřou dveře.Evžen i Julie vejdou do svých bytů.

Evžen ze země sebere dopisy, hodí je na malý stolek u pohovky. Z lednice si vyndá klobásu a pariku, s schutí střídavě ukusuje a sedá si na své sofá.

Jůlie běhěm prvních minut nejdříve zalije květiny. Občas se nenávistně podívá „skrz“ zeď, protože slyší rány, hluk apod. Po té si sedne ke stolu a probírá se obálkami, fakturami apod. Jůlie bude takto pokračovat až do konce hry, než začne plést. Během evženova dialogu bude občas házet po zdi různými věcmi, které jí přijdou pod ruku. 

Evžen si nohy na stůl a otevírá obálky.

Otevře první, rozevře papír a mluví sám k sobě.

Evžen: No, paráda, další účet za telefón. Tak se podíváme kolik to bude? Hm... uchechtne se- A to jsem měl pocit, že jsem tenhle měsíc tolik nevolal. Čtyři tisíce. Křičí- výborně!

Otevře další obálku

Evžen: Ježisíkriste! Cože? To si ze mě dělaj srandu? 3500 tisíce za eletřinu? Já se jim na to už vyseru. Ne, nebudu otvírat ty další, prostě nebudu. N-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-ý! Kde to to sakra jsme?!

Jde k lednici, vythauje z ní pivo. potom šáne do šuplíku a hledá otvírák:

Evžen: Otvírák! Tady už se nedá najít ani blbej otvírák. Jedna podělaná věc, jsem tu sám a stejně se v tom svym bordelu neorientuju. Kde všichni jsou? Řve- Mami! Uchechtne se, to je směšný. Postaví pivo na stůl a otevře si whiskey. Naleje si jí do skleničky. Ochutná- zatváří se, že mu moc nechutná.

Evžen: Led. Dám si do toho led. Na, na nááá- zpívá si.

Z mrazáku vytáhne led, ale při jeho vyndavání si poraní ruku.

Potom hledá v almaře obvaz, aby zastavil krev. Když zastřihává konec obvazu, střihne se nůžkama do prstu druhé ruky.

Evžen: Tohle už nemá smysl ani komentovat... Maminka měla pravdu. Maminky mají totiž vždycky pravdu. Uvařit si neumím- což o to, do pizzerie to mám kousek, ale svojí kočku jsem nedokázal uživit. Pošla mi před měsícem, zapomněl jsem jí dát týden najíst. Neuvěřitelný?  S praním je to ještě horší. Normálně smrdím. Ještě mi to sice nikdo neřekl, ale smrdím. Ježisi! Kdyby mě jen ti mý zaměstnavatelé viděli.

Přijde k zrcadlu, kouká se na sebe, dělá na sebe obličeje a paroduje sám sebe se skleničkou v ruce.

Evžen: Dobrý den,  já jsem váš zaměstnanec v parádním obleku, ale není můj já bych si ho hned ušpinil a pak bych si ho neuměl vyprat ani vyžehlit. Ještě, že mám kamaráda Bohouše. Můj osobní finanční poradce, který mi vlastně nemá s čím radit. Pak se začne strašně smát.   

Ani vlastně nevím, jestli se obleky žehlí a perou.

Doleje si do sklenice.

-zvoní telefón, zvedne ho

Evžen: Zdravíčko, Bohouši! Jo fajn? Necceš se stavit? ..co? Proč? Aha.... Ne , to si nepamatuju? Předevčírem? No tak asi jo,když seš si tak jistej. Dva tisíce. Jasně, v pohodě. Klidně si pro ně přijď hned. ...Jo ty seš vlastně v Americe, si říkal, viď? No nevadí, čekají tu na tebe. Jo, ten vzkaz vyřídím. Neboj se. Nazdar.

Další dluh. Super! Hurá! Co víc, si přát? Jsem jedinej na týhle planetě, kdo má strach o svojí budoucnost?

Jasně Bohouší, připíšu si tě na seznam těch, kteří po mé smrti dostanou mé ponožky, barokní sošky po babičce a vyšívané dečky po prababičce. A ty dostaneš možná ještě mojí sbírku esoterických kamenů. Těch, co na sebe mají lepit peníze, zdraví a lásku. Tedy to, co jste o demě po čas, kdy jste zavřený ve skříňce odháněly. Ty ti odkážu, ale jenom, že seš to ty, Bohouši, můj kamarád, který mi v patnácti letech půjčoval svý  modrý nablejskaný kolo.

Přijde k velkému hudebnímu systému, nejdříve pustí jedno cédéčko, ozve se hip hop, zakroutí hlavou, cédéčko vyndá a přelomí. Dá tam jiné a ozve se reggae. Alton Ellis- píseň Rocksteady. To se mu líbí. Dolije si do sklenice, tančí a zpívá. Když píseŇ do hraje, vyčerpaně si sedne sedne do křesla. Alton Ellis pokračuje dále, hudba se stlumí, hraje- I´m just a guy.

Evžen: Jo, ten Alton má pravdu. Jsem jenom chlap. Tak co po mě pořád všichni chtěj. Nic si tady neužiju. Ne, pořád jenom platit, platit a platit.

Jde doprostřed místnosti a hodně nahlas křičí- Ale mě už to nebaví!

Možná, že když začnu znovu studovat, budu se mít líp. Jo, stanu se třeba doktorem. Udělám to stejně jako ten kluk ve filmu Poslední skotský král. zatočím glóbusem, zabodnu prst a odjedu do střední Afriky. A stane se králem. Jo! Králem!

Jde kolem poličky s fotkama. Sundá si jeden rámeček a kouká na něj. Mluví trochu přiopile.

Evžen: Ach Zuzko... Ty má drahá Zuzanko nevíš, jak tě miluju. Ty seš tak... tak úžasná, ale jak ti vysvětlit, že nemám ani jak tě pozvat na jedno blbý kafe. Chápeš... Teď už ne. Kdyby ses semnou nerozešla, víš, tak jsem nezačal pít. Měl bych pořád stejně dobrou práci, spoustu peněz a ty, Zuzanko, by ses měla jako královna na hradě. Ale všechno je úplně naopak. Teda semnou. Nevím, co ty. Co ty? Víš co? Všechno... Všechno je to tvoje chyba! (začne hrát Alton Ellis- I´m still in love with you girl ) Ale Zuzanko, miluju tě.

Tančí s rámečkem na hrudi. Hudba je stále hlasitější a hlasitější. Až píseň skončí, pokračuje další skladba- willow tree- potichu.

Evžen sedí na svém sofá a pije whiskey. Dolévá si.

Najednou zvoní telefón. Jde ho plíživě zvednout. Když je meter od něj doskočí k němu.

Evžen: Ha! Kdo mi to asi volá?! Haló? Prosím, kalhoty nosím. Dobrý den, vy si na mě pamatujete? Ano! Jak bych na vás mohl zapomenout, Sáro. Velmi rád vás uvidím. Ano. Dobře. Ještě dnes? (Rychle se prohlíží v zrcadle, prohrabává si vlasy.) Jasně, rád. V devět v kavárně Savoy. Nebo nechcete někde vyzvednout? Ne? Dobře. Ano. Budu se těšit. Tak nashledanou, Sáro.

Položí sluchátko a napodobuje sám sebe.

 Evžen: Nechcete někde vyzvednout? Co to zkouším? Já semtak směšnej. Nemám ani na benzín! Prej- autem. No to je teda fakt něco. Sára! Já mám rande s nejúžasnějším tvorem na světě, Zuzko promiň, a nemám na zaplacení. Jak jí dostanu domu? Nabídnu jí procházku nočním městem? V mínus dvaceti stupních si mě zamiluje. Vlastně nechci, aby si mě zamilovala. Když mě bude milovat, bude semnou chtít trávit víc času. To pro mě bude znamenat- volat jí a to se rovná pěti tisícům měsíčně, jestli bude jen z poloviny tak ukecaná jako Zuzana, dál jí musím zvát na večeře. To se pěkně prodraží, jetli nemá poruchu příjmu potravy, to samozřejmě není všechno, občas jí musím vzít na nějakej ten večírek, aby to nevypadalo, že jsem úplně vyřazenej ze společnosti. A co z toho všeho vzejde? Rozchod! Rozchod, v pořadí už pátej, protože zjistí, že nemám ani korunu.

Pak se náhle uklidní. Zatváří se šibalsky. Úplně v klidu se upraví u zrcadla, zatímco mu hraje píseň od Altona Ellise- I´m just a guy. Zpívá nahlas s ním. Nakonec se navoní a tančí. Dopíjí zbytek whiskey.

Pak se obuje do bot, které si právě naleštil.

Píseň dohraje. Evžen přijde k almaře a vytáhe z ní urnu kterou otevře a vytáhne z ní obálku ušpinnou od popela. Sfoukne z obálky popel a vyndá z ní peníze. Urnu zase zavře a uklidí. Zavře dvířka od almary.

Evžen: Promiň babi. Já vím, že sis přála, abych si za ty peníze, co si mi celé mé dětství spořila koupil kočárek pro své dítě, nebo manželce třeba pračku. Ale dneska to bylo fakt nutný udělat. Deset let jsem odolával. Babi, věř mi, Sára by se ti moc líbila.

Tak já se na to, babi, ještě napiju.

Dojde k láhvi s whiskey a vidí, že je už prázdná. No, nic. A bojovně se zadívá na láhev s pivem.

Evžen: Věroslave! Slyšíš mě? Díky! Pamatuješ si tenkrát na toho Silvestra v lese, kterej sme podpálili? Učil si mě tenkrát otvírat pivo zubama. Ještě, že jsem si to uvědomil. Za to ti snad odkážu i svůj rybářskej prut. Díky, kámo.

A dá dva ticísce do obálky, na kterou napíše- Věroslav. Do další obálkydá taky peníze a napíše na ní- účet za telefón. Obálky postaví na parapet u okna a dívá se na ně. Zbytek peněz položí na sůl, vezme láhev s pivem a snaží se jí otevřít zubama.

Najednou zařve, láhev mu spadne na stůl, polijou se peníze. On si drží čelist a řve.

Evžen: Vylomil sem si čelist! Auuu!

Vezme zbytek ledů, hodí je do sáčku, lehne si na sófá a chladí si jednu  část obličeje- čelisti. Úpí bolestí.

Evžen: Věroslave, tebe taky nenávidím! Všichni pořád jenom řeší peníze. A já už taky. Ale za to můžete vy! Auuu!

Takže teď už nemám nic, ani zuby nemám.

Směje se.   

Pak se podívá na stolek s politými penězi. Lehne si na zem a vzeká se jak malé dítě.

Já už nemůžu. Prostě nemůžu! Co to je, tohle? Spiknutí? Někdo se domluvila a ovládá moje okolí na nitkách? Bože? Proč mě trestáš. Nevěřím na tebe!

Já se na to vykašlu. Sbohem Sáro! Sbohem všichni.

Zjevně opilý usne.

Prospí celou noc a vzbudí se tam, kde usnul. Vstává a ruku si drží na čele. Mhouří oči a rychle zatahuje závěsy na oknech, kvůli slunečním paprskům. Z lednice vyndá vodu a hodně se napije. Pak se pomalu došourá ke dveřím na levé straně. Otevře je a vyběhne jeho pes.

Evžen: Jé Bajlo. Promiň! Já sobec, jsem ti zapomněl dát najíst, viď?

V kuchyni mu něco připravuje. A mluví sám k sobě.

Evžen: Já jsem úplně zapomněl, že tě mám, Bajlo. Ach jo.

Položí Bajle misku s jídlem na zem a rozhlídne se po pokoji. Postupně objevuje co v noci způsobil. Nejřív sebere prázdnou flašku, ledovač, skleničku, rozházenou kosmetiku (gel na vlasy apod.)  a tak dál. Nakonec si sedne na pohovky a spatří stále ještě mokré peníze.

Praští se do hlavy, čímž si ublíží, protože ho hlava bolí. S vyděšeným výrazem jde do almary a vytáhne z ní babččinu urnu, hned jak se podívá dovnitř, pochopí. Rozhlídne se a spatří obálky s nápisy. Žasne.

Pak si pustí muziku, kterou poslouchal večer- sedí a rozpomíná se.

Evžen: Bajlo, to jsem se včera ale pěkně zřídil, co? Ty si mě vlastně neviděla. To všechno kvůli tomu, jak jsem neschopnej, ale víš, co? Já to změnim. Takhle už ne, teda. Nebaví mě to. Když jsem nebyl dost velkej chlap na to, abych se dokázal postarat sám o sebe, tak na to půjdu jinak. Začnu loupit. Co na mě tak koukáš? Určitě by ses mi smála, kdyby si byla člověk, viď?

Jde k šuplíku vedle levých dveří a vytáhne černou ponožku. Mává s ní Bajle před čumákem.

Evžen: To je moje ponožka, víš. No to víš že jo Bajluško moje. Ne, stím si nebudeš hrát. Prostříhnu si tam dirky, asi tak tady a nasadim si to na hlavu. Jako ti lupiči ve filmech když loupí banku.

Nasazuje si ponožku ještě bez děr na hlavu a potácí se po místnosti.

Evžen: Půjdu se najíst ven, Pojď semnou, vyvenčím tě. Bajlo šup!

Bajla následuje Evžena, který se obuje a vyjde ven. Velice hlasitě bouchne dveřmi.

Jůlie v bytě vedle se otočí proti ke zdi, kde má byt Evžen. Zjevně ji vyrušlo to bouchnutí. Hodí po zdi pantoflí. Pak vytáhne pletací jehlice z drdolu a začné plést.

Tma.

Když se rozsvítí, jeviště je opět rozděleno na dvě půlky zdí. Za jednou je ulice a za druhou pošta. Na ulici nervózně přešlapuje Evžen,stmívá se, na ulici nikdo není. Na poště za přepážkou sedí Jůlie, už se bude zavírat. Sedí za jedinou přepážkou v provozu.

Evžen pohladí svého psa (Bajlu) po hlavě, přiváže jí ke stromu a z hluboka vydechne.

Pomalu a nejistě vstoupí na poštu. Jůlie uslyší zacinkání a upraví si vlasy a sundá si brýle.

Evžen jde s rukama za zády a žmoulá v rukou svou kuklu z ponožky. Než však dojde k přepážce, Jůlie v kukle na něj míří pistolí.

Jůlie: Naval všechny prachy co máš! Dělěj.

Evžen: Nemám.

Vytáhne pistoli, kterou má připravenou v kapse pro změnu také on. Oba stojí naproti sobě. Dívají se na sebe přes sklo. Evžen si také nasadí kuklu.

KONEC