Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vločka

17. 01. 2009

675

Autor

Otevři dlaň, abys chytil malou sněhovou vločku.

V té krátké chvilce, dříve než roztaje na tvé dlani,

smíš tvořit její krásu. Dívej se na ni,

obdivuj ji, měj přece oči otevřené!

Co asi cítí ta vločka, ptáš se sám sebe,

není to ale smůla přistát zrovna na teplé dlani

a ne mezi ostatními vločkami, v mrazivé stráni?

Vločka, jakoby uhodla, na co myslíš, povídá tichounkým hlasem, ale tak tichým, že kdybys myslel na cokoli jiného, každá tvá myšlenka by jej musela stokrát přehlušit: miluji tě, jen svýma očima a svým srdcem učinils mě krásnou. Nebýt tebe, nebyla bych…

A vločka rozpouští své štěstí až není, není tu více.

–

7 názorů

Díky za postřehy! Hm, ich-forma mi nepřišla o moc vhodnější. Se závěrečnou větou máš pravdu, ironický závěr jde zcela proti srsti, navíc to skřípe s těmi imperativy v du-formě... Zatím tam poslední větu nechám, ale jakoby už nebyla...:-)

johanne

22. 01. 2009

Dát tip

Asi bych tu nepoužívala du-formu, sice má svá pozitiva, ale tu mě vyloženě rozčiluje. Závěrečnou větu bez milosti škrtnout - destabilizuje ti to celý text, sebeironie se sem nehodí (nebo to přepiš tak, aby byla první část v souladu s tím závěrem... to v podstatě znamená úplně jiný text). Má to atmosféru, ale to je tak vše.