Písmák Touha
Být tmou za úsvitu,
co vnejvroucnějším citu
slunečnímu jasu toužebně se odevzdává.
Zmařit a nechat rozkvést.
Blízkost
Chladný zbytek tebe
odvezou vranní mlze
konají svou práci.
Ty však jsi součástí toho rána
Zrcadlo
Zrcadlo
Fí byl nakažen nemocí, na kterou se těžko hledá lék. Každá snaha po nalezení léku nemoc totiž ještě více rozněcuje. Existují na ní sice léky, ne na každého však zabírají a čím déle je člověk hledá a čím více léků bez výsledku zkusí, o to menší je šance, že zabere ten další. Nejlépe na tom jste, pokud lék vůbec nemusíte hledat a šťastni jsou též ti, kterým zabere už první lék, který vyzkouší.
Marseillaisa, aneb Proti komu jsou Francouzi nejvíce popuzeni
Jak jistě víte, milí čtenáři, bývá francouzská hymna, revoluční píseň Marseillaise, často kritizována pro násilí, jež obsahuje. Prý by ji bylo možno označit za literaturu mládeži nepřístupnou, říkají dokonce jedni, poukazujíce na to, že vedle „normálních“ slok pro dospělé skutečně existuje také jedna mírnější sloka, určená dětem. Druzí jsou ještě radikálnější a po Francouzích bláhově požadují odstranění „násilnických“ slov z jejich hymny a zavedení mírumilovnějšího textu. Abych si udělal o Marseillaise trochu přesnější obrázek, přeložil jsem si všechny sloky této písně, které se mi jen podařilo nalézt.
Prainformace
Prainformace
Toho večera byl Vladimír Průša, profesor astrofyziky, nebývale rozjařený.
„Ale, mám radost, už to tak vypadá, že jsme něco objevili…,“ mne si ruce nad sklenicí dobře načepovaného piva. „Něco velkého… No, neměl bych o tom ještě mluvit, nevíme, jak převratný objev to ve skutečnosti je, ani jak dalekosáhlé to může mít následky… Nu což, přátelé, že jste to vy…,“ a astrofyzik to již déle nevydržel a pustil se do vyprávění.
„Tedy, podařilo se nám nalézt klíč kpochopení světa.
Vločka
Otevři dlaň, abys chytil malou sněhovou vločku.
Vté krátké chvilce, dříve než roztaje na tvé dlani,
smíš tvořit její krásu. Dívej se na ni,
obdivuj ji, měj přece oči otevřené.
Korek v duši
Zaklepe u dveří. Řekne: "Dlouho na mne čekáte. "Pozveme ji pak dál,nabídneme jí čaj a sušenky. Hovor však vázne.
Zázraky
Zázraky se dějí zvůle srdce a zabíjí je ten, kdo si příliš důkladně a příliš vytrvale klade otázku po jejich objasnění. Rozpitvá je potom, znovu pečlivě sestaví, ba i napraví drobné nedostatky, které snad zázraky, ovšem lidským nedopatřením, dříve měly. Když tohle všechno zodpovědně udělá, vycpe zázraky pilinami a vystaví vmuzeu, aby lidé už konečně, jednou pro vždy a co nejpřesněji
věděli,
co byly,
a co byli,
Duše dveří
I dveře mají duši.
Nevěříš. Otevři je.
Když je otvíráš, poslouchej, jak vržou -
mluví svou řečí, stěžují si na staré klouby.