Seznamova pouť

Překrásně žluťoučký telefonní seznam se vesele proháněl na drezíně po blyštících se kolejích. Jeho nádherné zlaté stránky se ve větru roztančily a plácaly o sebe jako mokré ruce přemnoha lachtanů, tleskajících v divadle. Náš milý seznam si jede a jede a vůbec neví kam. Prostě jenom tak jede. Kolem kolejí se míhají rozzlobené větve stromů, které se snaží neposlušný telefonní seznam shodit z rychle se řítící drezíny. Seznam měl ale štěstí. Koleje ho dovedly až do kaštanového lesa, kde nebyly žádné větve, které by mu chtěly ublížit. Na kaštanových větvích seděly popelnicové víly a kouřily do ruličky stočené větve kaštanu. Seznam jim radostně zamával a pokračoval ve své cestě. Po chvíli narazil na zeď. Malý kolejový vozík, neboli drezína, se sešrotoval na jednu hromádku železa, z níž počaly vyletovat pomačkané listy telefonního seznamu. Jeden z nich se proměnil v jestřába a ulovil sněžnou sovu. Mít v puse peří není příjemné, řekl si a vyplivl ho. Jedno malé pírko se mezi svými druhy něžně snášelo k zemi, jenže tohle mělo smůlu - spadlo do bahna.