Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePromiň
Autor
Rauha
Matný zvuk deště
Zase se provrtá skrz mou píseň
Ale já jsem zešílela,
Ostatně jeho palce se pohybují, když se mnou laškuje
Nechám to shořet..
Jen si tu vylívám srdíčko,
Jeho kusy jsou pohozené na podlaze,
Já si vezmu tu jeho opuštěnou část a vymáchám ji ve studené vodě,
A popoženu ji, aby se k něčemu vzmohla.
A já říkám, zlato „Ano, cítím se hloupě na to, abych Ti zavolala, ale jsem osamělá“
A já nemyslím, že jsi to tak myslel, když jsi řekl že mě miluješ.
A možná jsem si myslela, že když Tě políbím stejným způsobem jakým Ty mě, budeš cítit totéž.
On řekl „Promiň,
Tolik se Ti omlouvám,
Promiň, omlouvám se.“
Popadl mě za zápěstí
Jakoby se mé prsty svíraly v pěst
A já šeptám „Proč mě nemůžeš milovat? Změním se kvůli Tobě..“
Hraju svou roli..
A já říkám, zlato „Ano, cítím se hloupě na to, abych Ti zavolala, ale jsem osamělá“
A já nemyslím, že jsi to tak myslel, když jsi řekl že mě miluješ.
A možná jsem si myslela, že když Tě políbím stejným způsobem jakým Ty mě, budeš cítit totéž.
On řekl „Promiň,
Tolik se Ti omlouvám,
Promiň, omlouvám se.“