Mateřská nenávist 2.část
Jenže kdykoliv jsem od té doby držela náš plod lásky vnáruči, bylo mi nanic.
Začaly se mi zdát šílené sny – koupala jsem Lahju, ona si přitom hrála
se svou oblíbenou gumovou kačenkou. Jenže se nešťastně praštila do
hlavy o hranu dětské vaničky. Všude spousta krve.
Mateřská nenávist 1.část
Jmenuju se Aina Pekkanen. Pocházím zFinska. Moje křestní jméno by se dalo přeložit
jako „jediná“. A příjmení je odvozeno zfinského slova pekka, což je česky kámen.
Promiň
Matný zvuk deště
Zase se provrtá skrz mou píseň
Ale já jsem zešílela,
Ostatně jeho palce se pohybují, když se mnou laškuje
Hudba
Zpívám jako o život, noty mnou proplouvají s pozemskou lehkostí. Tóny jsou můj barevný lék, který užívám proti splínu, v extázi umdlévají hlasivky. Vezmu kytaru a hraji na ni své oblíbené písně, Forgiven, Even in death, Lost in despair, Zvuk těchto melodií měkce dopadá na paprsky slunce, Flétna krásy opouští uši posluchačů, Nedokážu bez hudby žít.
Zbožná..
Zbožně spočívá, poznal otce, poručík příběhy narušuje. Odešel detektiv, smysl okrádá postarší cizinka jazyků. Ve vězení dospělé děti, udržuje pohled a požádá ho. Rychlejší u kávy devatenáct dívek, přichází kolem balada dnů.
Prach
Vláda nad mračnem prachu byla svržena,
Svržen byl i krajkový ubrus.
Vhorečkách se zmítá jezero,
Nechala jsem si vzít poslední šanci.
Naděje
Naděje je ztělesněná krása,stojí na ní celý zhypnotizovaný svět. Milion jisker, milion úsměvůa se svou stylovostí kráčí po molu. Ale v tomto zaslepeném srdcije veškerá naděje ztracená a rozervaná. Sláva je stejně jako láska pomíjivá,když už není žádná naděje.
...jestliže zůstaneš v mé minulosti..část 1
Už tomu rozumím,chceš si dokola vyměňovat role. A pohrdáš mnou kvůli faktu,že jsme to spolu nezvládli. Uděláš si ze mě boxovací pytel,jestliže zůstaneš v mé minulosti. Rozumím tomu,že bych měla vést dospělé rozhovory.
...jestliže zůstaneš v mé minulosti..část 2
Už tomu rozumím,balamutíš sám sebe. Už spíš s jinou holkou,každou noc, aby ses osvobodila nechám Tě, abys mi znechutil sex,jestliže zůstaneš v mé minulosti. Je mi jasné,že už spolu nikdy nepromluvíme. A Tvůj odpor ke mně potrvá,nechám Tě, abys na mě zapomněl,jestliže zůstaneš v mé minulosti.
Hlad
Hlad je tak sžíravý,uvnitř totálně hořím,bolí mě zuby a vlasy,už nechci být tak malá. Chodí ručka dokola,pešek už jenom čeká,čeká na správnou chvíli,na stehnu tě lechtá. Neodcházej. Proč to děláš.
Zvon
Osobnost je zlá vlastnost,
Stůl je na to připravený,
Ale na copak.
Záclony vlají rozevlátě ve větru,
Dokola
Nápadný duch se vznášel,oblaka bolí kosti,bílá je barvou smrti,prach je úplně všude. Autobusy jezdí pomalu,želva má málo vody,krev stéká po zápěstí,kruhy se točí donekonečna.
Pro Honzu
Jsi moje štěstíi největší,chci Ti to říkat do očí. Bez Tebe nemam proč žít,nechci stále své slzy pít. Jsem celičká jen Tvoje,tak se dej konečně do boje. Bojuj o nás,o naši lásku,nic z toho nedej v sázku.