Pastevec

Sedím jen tak v šeru;

připozdívá se už,

je ku večeru…

První světla duší vysvitla.

Nad hlavou mi bloudí stále

točí se a točí, neustále.

Moje duše nyní procitla.

Je temno, tma a nikde není

moc, co by mne vytrhla se zamyšlení.

Je to však pravda?

Přec jen je paprsek chabý tady,

přidal se ke mně do porady.

Rozsvěcí krajinu usínající.

Nežhne a svítí přece,

roztančí světélka na řece.

Je se mnou, společník můj milý.

Pastevec všech duší,

co bdí nad námi a tuší,

že jednou bude střežit

též duši mou.

Nesmrtelnou.

Rád připojím se k němu.

Osudu nelze se vyhnouti

a dráhy jeho překroutit.

Však nyní svítí nade mnou.

Den zúčtování nepřišel

a Měsíc zase odešel.