Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVšak ty víš...
14. 02. 2009
5
4
522
Autor
Laula Usáwoídel
Opouštíš mě.
Pomalu a jistě.
A já se bojím.
Co bude dál?
Jen čekám.
Samotná duše.
Nehmotná.
Jak jen mám vyjádřit, co cítím?
Bojím se.
Ne o svůj život.
O ten tvůj.
Opouštíš mě.
Jak jen obyčejné přítelství může být tak těžké?
Nepřekonatelné.
Nevysvětlitelné.
Nepochopitelné pro toho, kdo není součástí.
Kdo není mnou.
Je to něco víc a přesto je to jen přátelství.
Tak silné.
Přátelství, se může zdát málo, ale není.
Je to nejvíc, co můžu dát člověku jako jsi ty.
Tak neodpustitelné a pevné.
Jak velkou bolest cítím.
Ale nikdy ti to nebudu vyčítat.
Nikdy tě nemůžu něnávidět.
Nikdy tě z ničeho neobviním.
Nikdy nezapomenu.
I kdybych měla zapomeut všechno ostatní.
Ty zůstaneš.
Pomalu a jistě.
A já se bojím.
Co bude dál?
Jen čekám.
Samotná duše.
Nehmotná.
Jak jen mám vyjádřit, co cítím?
Bojím se.
Ne o svůj život.
O ten tvůj.
Opouštíš mě.
Jak jen obyčejné přítelství může být tak těžké?
Nepřekonatelné.
Nevysvětlitelné.
Nepochopitelné pro toho, kdo není součástí.
Kdo není mnou.
Je to něco víc a přesto je to jen přátelství.
Tak silné.
Přátelství, se může zdát málo, ale není.
Je to nejvíc, co můžu dát člověku jako jsi ty.
Tak neodpustitelné a pevné.
Jak velkou bolest cítím.
Ale nikdy ti to nebudu vyčítat.
Nikdy tě nemůžu něnávidět.
Nikdy tě z ničeho neobviním.
Nikdy nezapomenu.
I kdybych měla zapomeut všechno ostatní.
Ty zůstaneš.
Navždy.