Konec představení
Jen odcházím dála nevnímám časa čert vem všechnoa všechno vem ďas. Poslední kroky mé,ve tmě se vzdaluji,už vím že nakonecjen do dáli odpluji. Teď poslouchám tichoa v hlavě jen Nirvanutak nechte mě jítjá z mrtvých už nevstanu. Nemusím vás poslouchat,vím že toto je smrt,je studená i horká,a hubená jak chrt.
Nikde nic
Barevně za okny,Ve vzduchu chladnoucí hmota,A světlo prostoupí, tekoucí kapalná temnota. Nejprve pod dveřmi, pomalu klouzavně proniká,a potom díky ní,kus čehosi zaniká. A když se rozhodne,do světla vyjde pak, samotno nasedá,na poslední lodi vrak. Když je ti nablízku, nevidíš, že tu je,přesto však zákeřně, duši tvou zraňuje.
Lidské masky
Všichni mrtví z živých vstali,hlavy jim na zem popadaly. Jen dál, jen tiše dál, ohěn na hranicích vzplál. A ticho se táhne do raních dob, do mrtvých lidí bez podob. Jen masku nosících bílích tváří,¨co barevně už se nezatváří.
Však ty víš...
Opouštíš mě. Pomalu a jistě. A já se bojím. Co bude dál.
Až jednou
Co bylo,co bude, co na zemi zbude. Co zmizelo, co není, to těžko se už změní. Moře pláž zaplaví, úlovky své vyplaví. Střepy, mušle, kosti,všeho dosytosti.
Průvodce Surrealismem
Když čas se vleče,jak když voda teče,spousty divných básní,v nich dva lidé krásní,myslí z jednoho místa,na co rozum přijít se chystá. Spousty divných lidí v bázni, co chovají se jako blázni,v nádherných peklech,ve zlých rájích,v horoucích lednech,v chladných májích. Slova jak sekyra na krk dopadají,jak těžké kroky, co do nebes se propadají. Tajemná vůle, na co čeká.
Svědomí
Proč jen víc času mi nedají. Kam všichni tak rychle spěchají. Mají snad strach či hlad. Ta rychlost mi nedává spát.