Povídka měsíce - Únor 09 - Nominace

drž hubu

1. finch líběj se mi ty mikropříběhy, jen nemám uplně pocit, že dohromady tvořej povídku.. 2. dandý tady mě děj nebaví, ale mám pocit, že ty slova a stavba textu povídku vytváří.. 3. reka za vtipnou pasáž, a i zbytek textu se dá číst..

1. Edmund Elat - Na počiatku bolo slovo Výborně vytvořený fikční svět, který je něčím víc než jen hravou sci-fi, a stává se paralelou k životu. V něčem mi připomíná díla Philipa K. Dicka, který také využíval prvky sci-fi k vystavění pocitů v čtenáři tak, jak se o to často neúspěšně snažila a snaží mainstreamová literatura. Jediné, co mě na povídce zamrzelo, byl dost obyčejný, nepřekvapivý závěr. 2. Finch - Excitační procesy nervového systému Dobře budovaná nálada. Trochu melancholie, trochu osudu, a je tu pěkný romantický příběh. Na povídce mě jen iritovalo to, co ostatní asi nalákalo: rozdělení do dvou sloupců mi přijde jako schválnost ze strany autora, vějička na čtenáře, která postrádá jakékoliv opodstatnění. 3. jamoyce - Stopy ve sněhu tady bych mohl vpodstatě zopakovat to, co u Finche, až na předchozí výtky. Oproti Finchovi mi ale přišlo, že text trochu víc drhne, obzvlášť v dialozích ke konci, a občas příliš sklouzává k melodramatu.

Myslel jsem samozrejme jamoyce, ne jamesjoyce.

1) Finch 2) StvN 3) DaNdÝ Finch napsal rozhodně nejpovedenější povídku, kterou jsem v únoru četl, má vše, co si zde žádám: originální téma nebo alespoň inovativní přístup k němu, vytříbený styl etc. StvN opět nezklamal stylem, kterým dokázal povznést i téma, které bych si nedokázal představit psát. DaNdÝ vytvořil zajímavou, zábavnou a vcelku originální povídku, jež mne nakonec uhlodala k tomu, abych ji vybral raději než jamesjoyce, jež měla také výše zmíněné atributy, ale v závěru dle mého názoru v menším množství.

Myslím, že ne. Dokážu si to představit jen tak, že by jeden člověk četl levý sloupec, druhý četl pravý sloupec (a tedy občas skákal do řeči tomu prvnímu) a další pomocníci by blikali zářivkama. :-) Ale radši to nerozvádějme, to dílo je určitě kvalitní a to, že se neobjeví na autorském čtení, zas tak nevadí.

Ke všem textům jsem se vyjádřil přímo v kritikách, nebudu tedy opakovat vše, co jsem řekl. Pokusím se jen zdůraznit momenty, které mě vedly k určení těch tří nejlepších. 1)Edmund Elat - Na počiatku bolo slovo - radost číst, ač absurdní záležitost, neutápí se ve vysvětlování, jsme s hlavním hrdinou vrženi do světa, kde platí jiná pravidla; právě plastické zachycení pocitů hlavního hrdiny v tomto podivném světě vynáší první příčku 2) reka - Superstar - i malý svět má svoje místo ve světě literatury, když se dobře zpracuje; bez příkras, zato však velice věrohodně a s citem pro detail zachycený obyčejný večer nedospělých hudebníků 3) Finch - Excitační procesy nervového systému - povídka dokonalá, styl bezchybný, grafické zpracování nápadité. Přesto to není na víc než třetí místo. Krása spočívá v jedinečných, neopakovatelných odchylkách od ideálů. Tahle povídka je ideální až příliš. Ač se nebráním experimentům, dávám přednost textům, které plynou jako řeka (nebo reka :->). Slabinou (někdo by jistě řekl: silnou stránkou) totoho díla je, že je odsouzeno k psané podobě. Veřejně číst nelze.

3 body - Edmund Elat: Na počiatku bolo slovo. Přes svoji fantastičnost hluboce aktuální. Motiv "předepsané komunikace" se mě silně dotýká, snad až osobně. Děj má spád, dobré dialogy, i když určitě by se dalo i škrtat. V rámci autorovy tvorby mi přijde mimořádná, snad nezůstane sama. 2 body - StvN: Otužilec. Dobře vybroušená miniatura. I když jsem vychovaná na klasicky stavěném příběhu, tady se ráda nechávám vést jinudy. 1 bod - Reka: Superstar. Překvapení, kvůli kterému jsem "ošidila" o bod Jamoyce nebo Finche. Popis jednoho večera, kde je namíchána jak šedivá realita, tak romantika, humor i filozofie, dokonce sposta citu, byť pod drsnou rockerskou slupkou.

Mavine, začínáš bejt otravnej. Byl bych rád, kdybys přestal svůj vkus prezentovat jako ten správný a byl bych rád, kdybys hlasoval namísto tohoto věčného plytkého žvanění. Na tohle neodpovídej. Neočekávám, že má slova pochopíš, očekávám, že je budeš respektovat a budeš se chovat slušně, protože tu nejsi sám.

1) Finch - Excitační procesy nervového systému Tak strohý, "schematický" a odtažitý, až je to znepokojujícně pravdivý. A zároveň (v černym pruhu) i tak osobní, že uvěřitelný. 2) StvN - Otužilec Zaujalo atmosférou, opakováním, i přes krátký věty a tak trochu útržkovitost to jako celek skvěle funguje a je zvláštně křehký. Až poetický obrazy zůstávají dlouho v paměti. 3) reka - Superstar Tak nenuceně a ležérně podaný, až to bylo neskutečně zábavný. A ne nějak samoúčelně zábavný, je tam spousta momentů, který mají přesah a chce se číst znovu.

To je možný, učím se rychle. Fakt ovšem je, že Finche čtu už velmi dlouho a velmi rád a že pod jeho teď už předposlední povídkou se sešlo více hlasů, kteří se jej snažili jaksi "usměrnit". Zbytek je, samozřejmě, otázka nadsázky.

1) Finch - Excitační procesy nervového systému. Finch dal na naše geniální rady a zkusil napsat cosi "pravdového", ovšem po svém, s úšklebkem, že žádná pravda neexistuje. Povídka je pečlivě komponovaná, čímže vzniká dojem jakési "umělosti" (tentokráte od slova umění), kterou pociťují i hrdinové sami. Tento prvek je umocněn kontrastním černým pruhem, jenž "absorbuje" vnitřní světy hrdinů, aniž by je vypustil pro někoho jiného než čtenáře. V podstatě geniální. Škoda, že tento "konstrukt" sám o sobě je slepen z poměrně ordinérních částí. 2) jamoyce - Stopy ve sněhu Jamoycova povídka vyniká svou precizní ukotveností v čase i prostoru. Je, ostatně jako každá dobrá literatura, funcí času a doby, obé současně. Příběh sám o sobě se jeví přirozený, plyne, byť chvílemi - vinou "nevycítelnosti" autora, jež je dnes již pasé - sklouzává k melodramatu. 3) StvN - Otužilec Pečlivá črta, která mě svou stylovou vytříbeností, pozornou prací s kontrastem a obrazem, tento měsíc bavila více než Kandelábr - byť zůstává črtou.

Měl jsem na mysli smysl v rámci textu. Není to jediné měřítko, které je pro mě důležité.

Usnadnil bys mi práci, kdybys mi nominaci poslal avízem přímo od díla. Tak příště. Jinak Edmund mě odradil už prvním odstavcem. Miliontej první začátek povídky probuzením, v podstatě bez zvláštního smyslu. Pro mě je důležité, aby každá věta měla smysl.

1) Finch - Excitační procesy nervového systému Pro mě po všech stránkách dotažená povídka, která mi téměř vyrazila dech. Doufám, že od Finche ještě něco uvidíme. 2) Kandelabr - Zdálo se mi dnes o pokladu, bratři Druhá dvě místa jsou pro mě otázkou "snesitelnosti" čtení. Takže Kandelabr s další povedenou skicou a 3) reka - Superstar Úhledné nepřeexponované vyprávění, v němž nejde jen o předání nějakých informací ve smyslu "tohle se mi stalo a bylo to podle mě zajímavé".