Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak jsme Elišku učili česky

06. 03. 2009
6
15
3391
Autor
Edvin1

Elisabeth má nadání na jazyky. Tak to využívám. Ostatně, bojuji s těmito větrnými mlýny už desítky let. Díky mému boji někteří mí příbuzní žvatlají česky docela obstojně. A pak překvapují při návštěvách Čech.

Podíval jsem se z okna své pracovny na patře. Pod oknem na terase zahrádky jsem uslyšel hlasy. Kdo jiný! Syn a jeho Eliška vlezli do zahrady zadem. Kde se toulali?Jsou nějak moc rozjásaní.

„Jdeme do klubu,“ zubí se na mě nahoru, „sportovního,“ dodávají. To aby bylo jasno, že ne někam, o čem nechci ani slyšet. Tak pokračujte v chůzi, chci odpovědět. Mám moc práce.

"Pojďte dál,“ povídám.

Sbíhám k nim do obyváku. Už se usadili, Eliška na gauči, syn za klavírem. Syn vyťukává nějakou českou lidovou. Chce mě dojmout. A Eliška si už stačila povědět mnohé s manželkou. Dívají se jedna druhé do očí a jsou duchem pryč.

Manželka náhle vyskakuje. „Meloun?“ ptá se pro forma a peláší do kuchyně. Vzápětí přináší dvě mísy už nařezaného ovoce. Klavír i řeč nahrazuje pomlaskávání a spokojené mručení. Meloun je bledý. Zase nás jednou ten Turek podvedl. Dušoval se přece!

„Dobrý?“ ptá se žena s nejistou nadějí. Česky, snad ze setrvačnosti. Jsme moc překvapeni, když Eliška odpovídá docela bez akcentu: „Moc dóbry.“
„Odkud to máš?“ ptám se.
„Učím se,“ vysvětluje, a pak ukazuje bradou na syna. „Dóbry... jak se řekne Lehrer?“
„Učitel,“ vyjasňuju.
„Moc dóbry učitel!“

S otázkou v očích se obracím na syna. Tak moc bych chtěl, aby se naučila naší rodinné mluvě, kterou, v různě zpotvořené, ale i spisovné formě používá taky pár milionů lidí východně odtud. Oni to vědí. Žeby se mi plnil sen?

„Jak to děláš?“ ptám se syna skepticky. Jeho pedagogické schopnosti znám. Kývá na Elišku a názorně předvádí:
„Koza – cíge.“
Eliška opakuje, ve mně se probouzí nadšení.
„Mucha – flíge,“ cituje syn, a mé nadšení se mění v lehký nepokoj.
Eliška ani nemrkne a dělá ozvěnu.
„Špyrka – špek.“
Chci protestovat. Ale zápal v jejich tvářích mě umlčuje.
„Hovno – drek!“ vykřikují skoro současně.

Jsem pohoršen. Všichni si tleskají, nejvíce manželka, rodilá mluvčí slezštiny. Předstírám radost a neslyšně tleskám pár prsty obou rukou. Ženské se objímají. Syn kuje železo, dokud je žhavé:

„Pučíš nám auto? Kdybyste nás nezdrželi..“
Podávám mu klíče. Odmítá je. Má své. Připravené.

Odcházejí zahradou, a pak vrátky směrem ke garážím. Máváme jim, když mizí  za rohem. Kluk řídí jednou rukou – těsně ten roh míjí.

„Kdo ho naučil tuhle hovadinu?“ ptám se. Žena neslyší výčitku a hrdě pronáší: „Já!“

Ach ti Slezané!


15 názorů

Janina6
17. 03. 2009
Dát tip
Edvinku, já jsem původně z jižní Moravy, od Třebíče :-) ale slezská povídačka se mi líbí, jako ostatně celé Slezsko a hlavně zdejší lidi. Jsou jako hořký kafe.

reka
11. 03. 2009
Dát tip
to s těmi vulgarismy je dobrý postřeh. Povídka mi připomněla moje kamarády tady v Holandsku, co mají asi čtyřletou dceru. Táta na ni mluví anglicky, máma italsky, a dcera začala jako první jazyk používat samozřejmě holandštinu. Které ani jeden z nich nerozumí. Teď už je dcera na tom líp, protože ovládá italštinu a angličtinu (víceméně), ale dřív jsme s nimi byli na večírku a moje holka, Holanďanka, jim musela překládat, co jim jejich dcera povídá. Což teda už zas tak moc nesouvisí s tvoji povídkou, jen jsem ti to chtěl říct jako veselou historku.

Edvin1
09. 03. 2009
Dát tip
Vulgarismům se v cizí řeči učíme snad proto tak snadno, že nám do suše proniknou jen v naší mateřštině. Nejednu nadávku, kterou v cizím jazyce používám běžně, bych v češtině nepoužil nikdy. :-)

Lakrov
09. 03. 2009
Dát tip
Hezké nahlédnutí do vícejazyčného prostředí. Působí tak nenadneseně, oním přiznáním faktu, že ošklivá slova patří mezi ta první, která se často člověk v cizí řeči naučí. Ona jsou tahle slova taková výraznější; snad tím, že jsou často pronášena v exponovaných situacích. Tím nechci říct, že se zastávám děl, v nichž se to vulgarismy jen hemží. V přiměřeném množství jsou ale dobrým 'kořením'. Ta říkanka je v textu dobře 'dávkovaná'; leckterý čtenář se nad jejím posledním řádkem zasměje. Tip

Edvin1
09. 03. 2009
Dát tip
Aleši, žel, realita je méně než obdivuhodná. Jak to popsal Škvorecký na několika místech, většina emigrantů, jako průměrně v české(a kterékoliv jiné) populaci je pitomá: Lidi se ještě nenaučí místnímu jazyku, a česky už "stačí zapomenout". Vzniká jakýsi nový druh lidí: Homo sapiens idioticus. Hehe. K této skupině patřil kupříkladu jeden vynikající tenista, jedna modelka, a řada ne-prominentů. Na straně druhé jsem zaznamenal lidi jako Martina Navrátilová nebo M. Allbrightová, kteří i po desítkách let hovoří krásně česky, a jazyk místa svého pobytu zvládli také bez akcentu. To je ovšem dlouholetá dřina, a do ní se chce málokomu, a ještě méně lidí na ni má. Mně se to daří ne díky talentu, nýbrž zabejčlivosti, jíž jsem zdědil po otci. Atd. dědEd :-)

Edvin1
09. 03. 2009
Dát tip
Milý Marvine! Díky za důvěru! I když snad každý internetový pisálek sní o vydání na papíře, přestal jsem se za tím honit. Vydání v pár plátcích, ale i ta v Literárkách a Hostu mě stála příliš mnoho námahy, doprošování a dokonce ponižování a ústrků. Dnes na to kašlu a postačí mi, když budu prostě psát dobře, ale publikovat pouze někde na internetu. A když se něco šikne, tak fajn, ale koleno si kvůli tomu už nemíním nechat vrtat. dědEd :-)

Edvin1
09. 03. 2009
Dát tip
avox: Zrovna čtu Buddenbrookovy Thomase Manna. Zmiňuje tam jisté nářečí, kterým se u B. mluvilo. Vynechávali, podobně jako Slezané, některé hlásky, koncovky slov, nebo celá slova. To je charakteristické i pro Slezany. (Nepochopím, jak si tak mohou rozumět. Navíc často používají špatná slova, třeba opaky, a vůbec jim to v porozumění si nevadí!!! :-O ) Ještě někde ten postřeh zúročím. Díky za přízeň. dědEd :-)

Edvin1
09. 03. 2009
Dát tip
Janina: Zajímalo by mě, zda rytmus té slezské povídačky, toho svérázného "drilu slovíček", zapadl do celkového vyznění textu. Věci jako tato nevyniknou bez audionahrávky. Když jsem jej psal, zněla mi ta povídačka v uších. Díky za návštěvu i tip. dědEd :-)

Edvin1
09. 03. 2009
Dát tip
Diana: Fajn, takový byl účel tohoto textíku. Díky za návštěvu. Díky za návštěvu i tip. dědEd :-)

Diana
07. 03. 2009
Dát tip
Pobavilo :-)/*

Janina6
07. 03. 2009
Dát tip
Milé, svižně napsané :-)*

avox
06. 03. 2009
Dát tip
hm... mám dost podobnou vzpomínku z Východního Slovenska, kde se hodně mluvilo maďarsky :-)) */

pěkný kousek :o) obdivuji tyhle mezinárodní rodiny, jak dokáží při hovoru plynule přecházet z jedné řeči do druhé...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru