Cesta

Jsem rozmarná

jako

léto

Půjdu touhle

nebo

 po této…?

Cesty si vybírám…

Tolik jich znám!

když otevřou mi svůj chrám…

Voňavé těšením

kolem vody

křupavé lesní

když jahody rovnou do pusy

vítají mě krokusy…

A ty z oblázků

pro lásku

Divoké,

klikaté

 jak na životních křižovatkách

jen šeptám

o pomyslných zkratkách…

Rutinní

i ty každodenní

pokropené

 rosou ranní…

Jdeme po nich chvilku

nebo chvíli

Musíme dojít

dožít se

k cíli

který je

zasloužený

vytoužený

laskavě laskající

hřejivě chvějící

i nutný…

nádechem

i smutný

Neboť

když jsme v cíli

cesta je u konce…