Záblesk střízlivosti

Noc předtím, než odjel do Londýna, se Richard Mayhew příliš nebavil. Vlastně zpočátku ano: bavil se, když si četl pohlednice na rozloučenou od přátel, bavil se, když ho objímala řada ne zcela nepřitažlivých slečen, s nimiž se znal, bavil se, když poslouchal varování o zlech a nebezpečenstvích Londýna a bavil se, když mu kamarádi předávali velký bílý deštník s mapou londýnské podzemky, na který se složili. Bavil se, ještě když pil prvních pár půllitrů piva, ale pak s každým následujícím půllitrem si uvědomoval, že se baví míň a míň. A nyní seděl na chodníku před hospodou v malém skotském městečku, třásl se a zvažoval, zda by bylo lepší se vyzvracet, nebo se nevyzvracet. A nebavil se ani trochu.

 Do toho ten hnusný šedý kalný déšť, kterej nejdřív padal, jakoby se mu nechtělo, a jenž přidával na intenzitě. Asi stejně jako Richardovo zvracení. Takhle blbě mu snad ještě nebylo. Vstal. Mohl si někomu říct. Ne, to zvládne. Všechno zase bude v pořádku. Stejně tam už skoro nikdo nebyl. Timothy Baker se svou supersladkou Debbie tam budou až do rána. Tu by pro svého bývalého spolužáka, jenž mu byl protivný a jenž mu ani nepůjčil pár drobných, když potřeboval, neopustil ani na pár vteřin. Ostatní už vypadli. Měl jít taky. Nešel.
 A také je tam vlastně ta zrzavá servírka. V hlavě mu doteď zní, jak Tim křičel.
„Tak bych popojel  - a holka se nám zatoulala. To abych se vobsloužil sám, né?“
Debbie na něho vrhla měné láskyplný pohled než obvykle.
„Tak taky bys pila, ne?“
 Nakonec, kde se má ta servírka co poflakovat.
 Tahle scéna byla vlastně pro Richarda impulsem, aby se zvedal. Což se mu kupodivu podařilo, třebaže to nebylo tak úplně hned.
 Ani si moc nevšímal postavy v tmavém, šedočerném plášti, která vplula do hodpody.
 Někde v dáli zahřmělo. To snad ne, ještě bude bouřka. Ale z čeho? Kdyby mu jen nebylo tak zle. No to je toho, že povýšil a bude pracovat v jedné londýnské pobočce jedné poměrně profláklé firmy. To ještě ale není důvod, aby se tu takhle sťal. No a co? Tak trochu přebral – si to ješte bude vyčítat. Letí mu to ráno. To zvládne.
 Ohlédl se. Postava v černém vyběhla z hospody a vzdalovala se opačným směrem, než se vydal Richard. To tam teda dlouho nepobyl, uvědomil si Richard. Nebo to byla ženská? Zoufalý až histerický ženský křik už k němu nedolehl.
Ne, nebude teď na nic myslet. Silou vůle se dopotácel domů. Neměl to daleko, ale úsilí, jež k dosažení svého cíle musel vynalézt, bylo celkem nadlidské.

 Richard Mayhew byl již druhým dnem v Londýně. Již? Spíš teprve. Hodně lidí, hodně práce, málo povyražení. Richard se nebavil. Londýn ho nijak neuchvacoval. Ve svých pětatřiceti už by měl mít nějakou představu, co se svým životem chce udělat. Neměl. Jasně, má práci, kterou mu devět z jeho deseti rádobypřátel závidí. Když chce ženskou, většinou ji dostane. Loví v paměti, kdy se mu to nepovedlo. To byl ještě hodně troubovatým gymnazistou. Ne, po této stránce je na tom zřejmě dobře. Ale nemá rodinu, děcka, někoho, kdo by o něho skutečně stál. Mohl by si pořídit psa. Ne, Richard nesnáší psy. Neslučují se s jeho smyslem pro dokonalý lad bez chlupů a oslintaných ploch nábytku.
Richard je ekonomem každým coulem. Je analytik. Vidí čísla, ne nějaké ubohé jednotlivce s jejich absurdními individuálními příběhy. Jeho zajímá posun na desetinných místech, ne nějaký zkrachovalý babral.
 Má chvíli volna. Přejíždí burzovní zprávy. Pak sport. Nakonec se koukne ještě na černou kroniku. Nechal si poslat i skotské noviny. Tak co doma?
 Upoutá ho fotografie muže, jehož přece zná a nad nímž se blýská ono zlověstné „Murdered“. Ale vždyť je to Timothy Baker. Vždyť Tim byl na jeho rozlučce. Kdo by ho vraždil?
 Najednou se v něm cosi uvolnilo. Něco, co zasunul hodně do hlubin podvědomí. Záblesk střízlivosti. Či spíše vystřízlivění.
Četl. A jak četl, hned si nesobní informace převáděl do vlastní řeči. Neznámý muž vešel v brzkých ranních hodinách do hospody, již před tím Richard opustil. Prý se posadil k jednomu stolku v rohu místnosti. Nic si neobjednal. Prý seděl stále v plášti i v kapuci, popis nic moc. Že by to nebyl muž? To musil být chlap, vypadal na to. Tim se zvedl, že půjde na záchod. Muž v plášti šel za ním. Ozvaly se dva výstřely. Muž v plášti prošel až ke vchodu a vyběhl. Debbie se šla podívat, kde má miláčka – a našla už jen jeho tělo. Když si uvědomila, že je bez sponzora, vydala řev jako Tarzan z rodu opů. Ne, Richard neměl Tima rád. Neměl ho rád hlavně proto, že Tim věděl o jeho finančních machinacích. A hodlal ho vydírat. Nekřesťansky. Tim také nebyl žádným křesťanem.
 Ono ale nebyla tak úplně pravda, že by Richard neměl děti. S jistou Mildred Renardovou měl dcerku. Jenže se narodila s vážnou vrozenou vadou. Nikdo neví, že je Richardova. Nikdo kromě Mildred a jeho, Richarda. A Mildrediny sestry. Měsíčně ho nemoc jediného potomka přijde na pěkný balík. A ten sviňák ho tlačil ke zdi. Richard věří, že peníze zaberou. Není to tak úplně beznadějné. Ale bez prachů to nejde. Kdyby vyschl zdroj, je konec.
 Vždycky byl přesvědčen o tom, že ženská fanatičnost dokáže být větším zabijákem než mužská přísná logika. Asi uvažuje trochu sexisticky, ale má to vypozorované. Třeba taková Mildredina sestra Ruth. Nedalo se říct, že by byla ošklivá. Postavu měla celkem fajn. Ale byla takový kakabus. Neustále v napětí, neuměla se uvolnit. A jen Richard věděl, jaký byl skutečný vztah mezi sestrami.
 Divil se, že Ruth může zastávat profesi, kterou zastává. Profesi, kde je v kontaktu s lidmi. A to číšnice je.
 Uctívala ho až nekriticky. Dal sestře dítě a pak to dítě pomáhal penězi udržovat při životě. Tohle by do něho nikdo z těch, kdo ho znají, neřekl.
 Když se dozvěděla o potenciální hrozbě těm, jež nekriticky milovala, vůbec snad o řešení problému nepochybovala. Richard sežene ilegální zbraň, ona se o vše ostatní postará. Žádné morální kecy okolo.
 Všichni - i když, jaké všichni, byli tam jen Debbie a Timothy – si všimli, že servírka Ruth někam zmizela. Pak se zase objevila. Nikoho nenapadlo, že vyklouzla ven, šla ke svému autu, převlékla se, zastřelila Timothyho, zase se šla převléci a pak se objevila na scéně. Byla by dobrá herečka. Zvláštní, jak někdo dělá něco, k čemu předpoklady nemá žádné a to, v čem je talentovaným, leží úhorem. Ale co, to není Richardova věc.
 Složil noviny. Už bude muset jít zase něco dělat. Nemůže se zabývat kdejakou maloměstskou tragédií. Jeho svět je jinde.

---