Vzpomínky starého stromu

Z deníku prastarého dubu

 

1508

Zasadil mě jeden muž, který postavil dům a zplodil syna. Jeho žena zemřela při porodu a on mě chodil zalévat svými slzami. Proto jsem tak rychle rostl. Už v takhle útlém věku jsem poznal, co je to bolest. Muž často trhal moje proutky a trestal jimi svého nezvedeného synka. Synek mě také chodil zalévat… A tak jsem rostl a rostl…

 

1595

Pod mými větvemi se poprvé milovali Romeo a Julie…Jsem ještě mladý a moc lásce nerozumím…Přemýšlel jsem nad tím, proč mi Romeo vyryl do kůry srdce a do něj udělal čtyři zářezy…Jednou na to přijdu…

 

1665

Shodil jsem na hlavu obrovský žalud Izákovi a tomu konečně došlo, co je to gravitace…

Měl jsem už dost času na to, abych poznal, jak to na světě chodí…Třeba to o té gravitaci už dávno vím…

 

1734

Jedné úplňkové noci jsem zachránil malého chlapce před vlky…Sklonil jsem své větve co nejníže k zemi  a pomohl mu nahoru...Vlci skákali do výšky a svými drápy mi rozdrásali kůru…Jsem rád, že je chlapec živ a zdráv…Druhého dne ke mně přišla jeho matka a políbila můj kmen…

 

1805

Toho dne na můj kmen dopadla horká sprška zlatavé tekutiny malého mužíčka, který si odskočil z válečného tažení na Slavkov. Tak nevím, Napoleone, zda mám být poctěn nebo pohoršen!

 

1855

Tohoto roku do mne udeřil blesk a zabil nebohou Viktorku. Nerad na to vzpomínám…

 

1905

Ještě nejsem tak starý a chci se trochu bavit. Uspořádali jsme s pár přáteli karneval. Šel jsem za lípu. Ovšem to bylo drama. Schoval jsem do sebe Haničku a nakonec mě ještě málem pokáceli. Ach Jirásku, nechť tvá Lucerna navždy svítí českému národu!

 

1945

Na mé nejsilnější větvi nacisté oběsili dva muže, kteří ukrývali partyzány… Nemohl jsem nic dělat…Taková bezmoc!!!

 

1973

V mé koruně se schovalo jedno rozpustilé děvče a házelo žaludy po režisérovi, který natáčel slavnou pohádku Tři žaludy pro Veverku…Jsem už starý…jsem starý….možná jsem to trochu popletl…možná to bylo jinak…

 

1989

Nějaká revoluce…Chtěli mě pokácet…Loni jsem byl hodně nemocný, ale dostal jsem se z toho…Jsem národní památka…Změnil se svět…Jak dlouho tady ještě budu?...

 

2008

Rád bych už zemřel…Nevím však jak…Tolik let jsem tady stál a pozoroval dění tohoto světa…Kořeny prorůstám až do pekla a svými větvemi dosahuji nebeských výšin…Kolik jen podzimů mi vítr vyčesával vlasy a kolik prasat jsem svými žaludy nakrmil…Kolik jen viděl jsem bolesti a kolik zázraků…Rád bych byl někým jiným…snad kolébkou pro dítě či masivním stolem s lavičkami na zahradě…možná i srubem pro šťastnou rodinu…

 

Tady zápisky starého dubu prozatím končí...

 

 

 

 

 

---