Až za hrob

Stříbrné ostří

kuchyňského nože

oblíbeného

mi právě projíždí kůží

pohledem

a

půlí srdeční komory

které se zalévají krví

.

.

.

láskou bez nadějí

Poslední slovo

do předchvíle věrného citu

smetla rudá řeka

v mých rdousících se ústech

Pronikla si do mne

jako já poprvé

v tvém příjemném přání

pro mě naposled

zasouvalas hloubš

.

.

.

prý láska přebolí

.                  .

 .                ­. 

  .              ­.  

   .            ­.   

    .          ­.    

    .