Proč jezdím na dovolenou s cestovní kanceláří

Naprostá většina španělských vodních toků v létě vysychá. Jistě si proto dokážete představit, jaké prostředí v mžiku vyplní celý stařičký Peugeot, který zastavil stopujícímu baťůžkáři. Baťůžkáři, který celý týden šplhal v padesátistupňovém vedru po vrcholcích Sierry Nevady, který týden nezahlédl víc vody, než kolik se vejde do dvou petláhví, doplňovaných na samotách. Nu, zápach je to horší, než od slušně velké nádoby proslulého sirovodíku.

Baťůžkář nastupuje. Snědý vesničan pozdě odhaluje svou chybu a s hlavou vykloněnou z okénka bezmocně tlačí nohou na pedál. Čtyřicítku s pasažérem nepokoří. Spolujezdec se sice cítí mírně trapně a sám pomalu dusí, nicméně se celý tetelí radostí, že se konečně dostane do vesnice – k jídlu, k vodě, k pivu.

Omámený je z auta doslova vyhozen v aleji na návsi. Omývá si obličej v kašně a nenápadně se ohlíží, zdali by se přeci jen nemohl opláchnout i jinde, ale na všech okolních pavlačích svačí babky a zírají na něj.

            Vtom, ještě než se stačí napít, do hry vstupuje deus ex machina: dědeček, nejspíš kouzelný, protože zná pár anglických slov. Snad až příliš dlouho zdraví cizince políbením na tváře: vousy píchají, z úst se line směs piva a tlející zeleniny, ovšem baťůžkář je nadšen pokusy o angličtinu a s úsměvem přikyvuje, že ano, že Španělsko miluje. Povzbuzený stařík ho okamžitě šišlavě zve na večeři a radostí mu stále líbá čelo a hladí ruku. Baťůžkář odmítá, ale vzápětí rozhodnutí mění, to když se stařík zmínil o sprše, a nechává se vést kolem hřbitova k rozpadlým domkům.

Před jedním z nich se zastavují a usedají na verandu. Stařík drbe svého seschlého vlčáka a má viditelnou chuť konverzovat: v návalu emocí si přisedá blíž a blíž a stále cizince hladí po vlasech. Má už konec konců už věk na přehánění sentimentality, pročež cizinec mlčí i ve chvíli, kdy se ruka přesune na vnitřní stranu stehna. Je mu trapné dávat najevo odpor, takže pouze v duchu doufá, že co nejdřív dostane něco k napití, a opakuje, že ano, že miluje Španělsko, že miluje tuhle vesnici, že miluje tohohle staříka.

Domnělý senilní dědeček ovšem náhle začne upřesňovat svou nabídku: shower se mění na exhibicion shower. Pevně svírá cizincovu paži - nenechá se přeci odmítnout, když mu už baťůžkář řekl, že jej miluje. Ten nechce ublížit a ještě minutu setrvává a vysvětluje, ale je umlčen pokusem o polibek. Vykroutit se nemůže, proto staříka mírně udeří, načež se na něj vrhne pes. Nezbývá, než nechat krosnu krosnou, vzít zavděk nejbližším úkrytem a zmizet ve dvířkách se srdíčkem.

Stařík nechává psa hlídat, vleče z domku houpací křeslo a vychlazené pivo, nabízí jej směrem k budce a - když nedostává odpověď - uvelebuje se před ní. Nastává jasná a chladná španělská noc.