Žižkovská

Někdy si čtu,
když ani chodit nejde,
co jsem napsal
a usmívám se nad vzpomínkou kde jsem tehdy chlastal,
jak lehce jsem si tehdy lehce snil.
Čtu stovky malých papírků,
z jedné strany poškrtané ve vyrovnaných řadách,
na druhé tisíckrát slovo láska.
Ani mi nepřišlo jak rychle jsem ho cestou ztratil,
jak rychle se mi objevilo ve slovníku cizích slov,
hned vedle plození dětí.
A přece jsem miloval,
každou holku na Žižkově
a Františka,
chlapa co po dvanácté ve svém baru spal,
hosté kolem něho potichu procházeli
a platili útratu za své pití.
něžně objímali spícího bojovníka,
býka co nabíral sílu,
aby k ránu pár znuděných paniček opíchal,
co byly přes ulici v krámě volně k použití.
A já na  druhé strany jejich vzpomínek večerů,
kreslil a lhal,
tehdy jsem opravdu miloval.

---