Jak jsem dostal průjem

Jak jsem dostal průjem

Stalo se to krátce poté, co jsem se zabydlel ve svém novém bytečku. Ještě celý nesvůj jsem s obavami pozoroval, copak se to se mnou děje. Přesnou příčinu téhle lapálie neznám, snad to způsobil stres a nedostatečná péče. I když je pravda, že bych si neměl stěžovat. ONA se vážně snažila. Nechávala mě spát v posteli a krmila mě vybranými lahůdkami. Pomalu ale jistě se mi u NÍ začínalo líbit. Ven mě ovšem nepouštěla. Jsem přesvědčen, že měla strach, že ji uteču. Nutno říci, že tato obava byla zcela zbytečná. Nic takového jsem neměl v plánu. Lepší vrabec v hrsti než-li holub na střeše. Ty kočičí paštiky, kterými mě krmila,  byly opravdu moc výtečné. Mňam.

Někdy v té době jsem si vzpomněl, že by možná nebylo špatné, kdyby mě nechala odčervit. Už jsem měl toho plné brejle. To já vždycky poznám, když není něco v pořádku. Sice ty tabletky, co se kočkám strkají nenápadně do jídla jsou pěkný blivajz, ale rozhodně lepší než tohle! No a pak, když to na mě přišlo, už se nedalo nic dělat. Začala pohroma. ONA to velice těžce nesla. Nejprve se chytala za hlavu, pak za nos a pak už nestíhala ani to, protože zběsile poletovala po celém bytě a snažila se utírat tu lávu, která  ze mě prýštila. Občas jsem se neudržel ( i když jsem fakt snažil ) a otřel jsem si zadeček o koberec. Och, to byla úleva. I když pouze dočasná.

Nemyslete si o mě nic špatného. Já jsem opravdu slušný a čistotný kocourek. Brzy jsem se naučil používat toaletu a všechno po sobě důkladně zahrabávat. Jsem zvyklý hrabat velmi intenzívně, takže je zcela běžné, že ONA už číhá se smetáčkem a lopatkou za rohem a po mém odchodu zametá o sto šest. Tentokrát jsem ji toho však ušetřil. Když jsem zjistil, že veškeré mé snahy o použití záchodku jsou zcela zbytečné, prostě jsem rezignoval.

Po celodenních útrapách se ONA zhroutila. Ležela na gauči s kolíčkem na prádlo na nose a mokrým hadrem na hlavě. Pevně doufám, že to nebyl ten, kterým utírala tu spoušť. Dítě bylo zavřené v pokojíku ( tam jsem nesměl ) a nepříčetně vřeštělo. Okna byla dokořán, ale přesto neustále klepali sousedi, cože se to u  nás děje a zda náhodou nebyl vyhlášen chemický poplach. Ale co chudák já?! To, že mě bolí bříško nikoho nezajímá. Jakoby mi četla myšlenky. Z posledních sil přivolala veterináře.

Nějakou dobu mě oba honili. Veterinář kolíček na nose neměl, ten byl zvyklý na ledacos, ale musel přeskakovat hnědé kaluže. Když mě chytil, změřil mi teplotu. Opravdu velmi příjemné. Chtěl jsem ho pokousat, ale on se nedal. Byl docela vlídný a laskavý. To se musí nechat. Propříště bych byl ale rád těchto procedur ušetřen. Řekl JÍ, že mám zánět střev a vytáhl na mě stříkačku, že prý dostanu něco na odčervení a antibiotika. Tůdle! Chtěl jsem zdrhnout, ale to silné chlapisko mě popadlo a než bys řekl švec, jehla zajela do kožichu a bylo hotovo.Za týden mám přijet na kontrolu. No tak to si ještě rozmyslím. Mňau.

Po odjezdu veterináře jsem zřejmě usnul. Bylo mi tak dobře, jako už dlouho ne. Pocítil jsem jistou příjemnou změnu. Kdoví, co mi to píchnul. Ještě jsem zahlídl, jak si ONA zhluboka oddychla a dala se do tepování koberce. Myslím, že už klidně můžeš zavřít okna, holka…pohroma je zažehnána……  vrrrrrrrrrrrrr…….zzzzzzzzzzzzzzzzzzzz…………………