Ze starých archívů (2)

UČÍM SE CHODIT ZA CENU PÁDŮ A KLOPÝTÁNÍ CHTĚL BYCH SE PŘITOM DRŽET TVÉ RUKY MÁ PANÍ...

Nelži si že z básní dá se vzít pro život v reálu návod jak své sny zhmotnit jak proměnit v procházku zběsilý závod že smířit osudy dá se snáz než se nám na pohled jeví dáme-li božímu tvůrci čas - vždyť o nás vůbec nic neví nelži si že je to poprvé kdy to tak bolestně pálí zdrápaní slovy až do krve že jsme si ze sebe brali všechno co život nám nadělil protože měli jsme nárok že jsme nic zlého tím nechtěli - na měsíc láska či na rok? nelži si že létá povětřím nit co nás navždycky spojí jmění že z almužny našetřím? toho se lásko má bojím v poměru k tělu jen malý sval probolí nám celé břicho když chceme odpověď: a co dál? - nepřijde zlověstné ticho? nelži si že nemá smysl žít bez tebe na zázrak čekat to bychom nesměli dovolit před sebou duše si svlékat bolavá místa se nezhojí tak rychle jak bychom chtěli já se psát příběhy nebojím jednou ten náš bude celý nelži si že míchá osudím za tebe vždy někdo druhý ráno co ráno se probudím pár barev pošleš mi z duhy je v ní i šedivá ze trika ještě ti mnou slabě voní láska má tajemství neříká svůj boj že žijeme pro ni

---