Pátek bílého kocoura

 

Zabít se je mi málo

to si moc neužiju

radši se budu trápit na světě

budu si namáčet nohy po kotníly v blátě

a hlavou mlátit do zábradlí

poslouchat jak zní

a že to není zrovna kostelní zvon

a že to vlastně není nic

 

Budu ten zbytek předlouhýho života

balit do novinovýho papíru

 rozdávat ho vrabcům na potkání

kdo by se rád se sebou pral

snad jen já a milión ostatních

které neznám

ke mně se nehlásí

 

Nehlásí se ke mně ani vybledlé ozvěny

snad proto, že jsem násilník a rváč

porážím stoly, židlím trhám nohy

urážím pocestné svým pozdravem

narovnávám svodidla a ignoruju auta

jsem cykilista bez bicyklu

přestárlý ragbyový hráč

vrhám se do propastí která vede vzhůru

 

Jsem přítelem koček

psů a jiných lidí

obrazy nosím v podpaží

 nechávám je na cestách

užít si jejich prach

bráním se zpívat z okoralých not

 

Bojím se vyslovit slovo STRACH

protože nevím co to je

bojím se zeptat když tu nikdo není

dneska se bílý kocour vedle žení

snad mě i pozve

jinak se rozvedu

s páteční nadějí.

 

 

 

 

---