Písmák Těšín
Znám dobře Těšín
dnes na to hřeším
levně tu upíjím týdenní plat
na trhu bleším
Život mimo zemi?
Seděli jsme, tři kamarádi, v naší hospůdce a jak to v takových prostorách bývá zvykem, zaníceně diskutovali. Nejdřív trochu o sportu, pak následovalo jako obvykle klasické mužské téma, vaření. Probírala se speciální příprava vepřového kolena.
Na závěr někdo nadhodil problém života ve vesmíru.
Pokec s Láďou a spol.
„Jinoch se stává mužem,
když obejde kaluž,
místo aby do ní vkročil. “
(nějak se mi nedaří . )
Šachy
Seděli jsme
a hráli spolu šachy
na šachovnici
poskládané strachy
Potřásání
Podanou ruku vzal
odnes jí domů hned
a tam ji s dojetím
a špetkou soli sněd.
Archaická
Olověná, dřevěná
seděla jsi zmámená
po schodech se válela
odbarvená docela
Severočeská naivní
My jsme kluci
z Ústí nad Labem
kde nás svědí
tam se poškrabem
23.15.00
Svojí kůži jsem
ti rozprostřel
po všech mýtinách
noc už je na dostřel
Adresa
Přechodné bydliště
pod rozkvetlým stromem
na prvního máje.
Gurmán Upír
Cesta do Bretaně
Když se překročím
zahlédnu vůni chladu
pod cizím obočím
v jídelní lístku hladu.
Rezonance
Vyťukávám písmenalevou rukou
rychleji než Chopin
jenže
koncertní síň je prázdná
Refrén
Obrali lásku
o listy i květy
leží tam nahá na pláži
písek a voda
Au
Co je to nekonečno. Nekonečné úvahy o konci.
(Proč se pořád ptáme, kde něco končí a ne kde něco začíná. )
Noc mi odpovídá významným mlčením, to je tady u nás na severu téměř neslyšitelné.
Vesmír - podmnožina člověka
Jsem rozervaný
na kousíčky
všude se válejí
zbytky mých molekul
Noční zakřivení
Parabola je křivka
ta nemá přátele
křehká se zdá jak dívka
co touží po těle.
Jarní II.
Jsi pyšný, hochu. “
„Jen na jaře a trochu. “
Tak odpověděl štíhlý pán
po otci jménem Tulipán.
Jarní III.
Když pampelišky zlatou hlavu
si blízko nakloníš
octneš se vříši Zlatohlavu
a budeš umět hledět níž.
Chybí brod
Bereme kladivo
i do postele
rock si do duše bubnujem
všechno jde pozpátku
Cheopsova pyramida
Zatejká nám
Každýmu někdy zatejká
Lojzovi nikdy nezatejká
Ale zase mu zahejbá žena
Raději si šiju sám
Krejčí mi nějak podezřele při zkoušce osahával kalhoty
a ani mi pak neurval rukáv u saka.
Takhle klíčí první podezření.
Krunýř bez křídel
Želva je pták skrunýřem místo křídel
létá tak těsně při zemi
jak žena drak
na lovu mnohých jídel
Pátek bílého kocoura
Zabít se je mi málo
to si moc neužiju
radši se budu trápit na světě
budu si namáčet nohy po kotníly vblátě
Panenka
Panenka vghetu
zapuzených hraček
smedvědem veteránem
tancuje gavotu
Jarní
Ve stínu kopřivy
nebývá veselo
pohlédneš ke slunci
líbá tě na čelo
V prachu
Ráno
zavirované nakažlivou nocí
Pes mě neochotně vede pryč od tvého pachu
zastávka u plakátového sloupu
Nábřeží
Nábřeží smutku
spřívozem stínů
sfrontami postav bez tváří
snídají mlhu a kocovinu
Kosmatý prostor
Definujte pojem vesmír:
(odpovídá 10 respondentů)
Ves a kolem nekonečný mír
Ležatá osmička – hermafrodit
Možná
Možná se někdy zastaví tvůj smích
možná se někdy napraví můj hřích
můj věčný hřích, že jsem jen stebou
ztrácím se už být sám sebou.
Já Adam
Počítal jsem žebra svoje
jedno mi chybí
to se ale mojí Evě
vůbec nelíbí
Začátek něčeho ...
Kolikrát se ti svět rozsype a ty ztěch maličkejch různobarevnejch sklíček skládáš znova a znova svou nějakou jistotu. Taky časem zjistíš, že smíchu a pohody bude vždycky pro tebe nějak míň než obav, bolesti a trápení. Takhle to máš udělaný. Stojím u cesty, kolem projede osamělej náklaďák a jeho koncový červený světýlka pomalu mizí vmlze.
Moje slabina
Na paty si šlapeš sám
těžko vedle usínám
mezi námi leží stín
chladný bodá do slabin.
Obyčejný zločin
Střídavě jsme hřešili
a káli se
bibli otvírali
když jsme tu knihu knih
Rozebranej most
Rozebranej most
půlnoční host
se snámi se hádá
o smyslu života
Ajznboňákův sen
Cesty jsou kolejiště vzpomínek a snů
výhybky odvádějí marné pocity
návěští padá na tvé pokušení dnů
a chrání útočistě, noční ulity.
Suterén
Den kolikátý vpořadí
je utracený
smyslů zbavený
ze svého suterénu
Naozaj
Niekedy je ozaj ťažké
dvíhať bremená
také malé kvapky dážďe
na tvoje ramená.
Smäd
Ráno je smädné
po vôni večera
zodrané biedne
bez kúska aniela.
Naposledy v kině
Dovedu zakopnout i na rovině
podívej se
sedím vprvní řadě vkině
ty vedle mě zleva i zprava
Nedávný dávno
Dávno ti vystyd v hrnku čaj
závaží hodin se válí na podlaze
za domem z proutků vyrost háj
v komíně závoj, nejčernější saze.
Zaklánění
Obrubník se mi připletl pod kolo
docestoval jsem až na strom.
Přistáli jsme vnějakém parku.
Mám čekat na pomoc.
Na radnici s létavicí
Jemné krajky, střevíčky, tvé slzy
černé kvádro, koňak a můj smích
přišlas pozdě, já snad brzy
relativní vesmír na nás dých
Něco o písmáku
Na Písmáku se můžeš zdvojit
s ženou se éterem
ve dvou maskách projít
na písmáku se můžeš ztrojit
Zavi(y)lost- to byla jednou jedna kost
…místo psa jsi mě vzala na procházku
vodítko zvášně
štěkám tak zvláštně
vobojku tvojí sebelásku.
Špatnej den
Záplava zabitejch
a špatně ukrytejch snů
nápory prokletej
načerno zasetejch dnů
Na
Funguji na drátky
na provázky
na převody zřemenů
na ozubená kola
Defenziva I.
Učím se řvát velmi tiše
nosit náklad na svým břiše
krotit ochočené šelmy
koupat se vbazénu zhelmy.
Utracené zátiší
S kytarou jsem tě učil milovat
tys mi pak ráno zpívala o notách
ve starých irských baladách
jenomže nevíš, že jsem pouhý vrah.
Nic se vlastně neděje ...
Jenom kapky, krůpěje
nic se vlastně neděje
to se na nás trochu řítí obloha
v hlavách máme závěje
Když nepřijdeš
Když nepřijdeš
srazí se světy
a listí spadá se stromů
když nepřijdeš
Nikdo nic neví (dokonce ani já ...)
Zoparu mlhy zjevila jsi se před chvílí
z úlomků duhy vlasy sčesané od víly
a ten tvůj smích
sozvěnou se vrátí
Čas někam vypadnout
Je souhvězdí, víc než jasných hvězd
vesmírů, víc než prašných cest
tak se hned zvedni
jednou znich se dej
Návod
Rychle se rozmnožit.
Kamenné srdce napůl rozlomit.
Naštěstí nemám ruce,
súctou trilobit.
Včera kolem čtvrté
Včera jsem šel kolem čtvrté po mostě, nikde ani živáčka, napadl mě zrovna nějaký písňový text, tak jsem si ho brumlal. Bylo trochu zamlžené ráno, lampy ho lámaly do nostalgických polostínů.
Tam naproti směrem k viaduktu se válel ve slabém větru velký bílý zmuchlaný papír. V ten moment mě zamrazilo a nevěděl jsem proč.
Vypůjčená křídla
Vypůjčená křídla
znáhradního nebe
sama se sotva unesou
dvě bubliny zmýdla
První kolemjdoucí - ahoj Cornelie
Vidím Cornelii ukrytou vbrčálově zelené trávě,
vidím Cornelii proplétající se ve větvích stromů,
vidím Cornelii sedící v písku jak čeká na příliv,
vidím Cornelii půjčující vlasy větru,
Brouzdalka
Jsem hlídač popela
správce kanálů
vyznavač dlažby
ty jsi nesmělá
Hostina půlnočního ticha
Hvězdy se třepotají na okraji pohárů
Znich přetéká čas do přežíznivých duší
Ruce se vyhledávají oklikou
Nejdřív obejmou temné bloky domů
Realita
Takhle se mi přihodí
i samota vdavu
den na to se urodí
sebenenávist
Prosincová ozvěna
Po chodníku jsou rozsypané kousky magie
lesknou se pod lampami zimy bez sněhu
lesknou se teď také zábleskem očí Václava Hraběte
vypadají jako obyčejné neuklizené listí
Tvár
Tvár
Zvnútri do vnútri sa noríš
sám seba hreješ, to horíš
zvnútri do vnútri sa topíš