Tobě

Vůbec mi nevadí strhané rysy,

nevidím vnady, jež viděl jsem kdysi.

Do mlhy zapadly všechny tvé přednosti,

zmizely rozplizlé v šedivé všednosti

Vím však, že na světě jiné jsou klady,

sytíš mě, dík Tobě nezemřu hlady.

Vážím si víc, nežli orgie veselé,

čisté a úhledně ustlané postele.

K lásce mě nikdo a nic nikdy nennutí

víc, než-li vášeň, je duševní splynutí.

Přesto jsem zalíben, přesto tě miluji.

Ty jsi má princezna, já drak tvůj ve sluji.

Žeru Tě, saju Tě , chlubím se nadutě

že jsi to Ty, s kterou uléhám na kutě.

Škoda jen, že tu řeč a úškleb na lících

slyší jen čtyři zdi.......

…....... a mříže v Bohnicích......