Ortel

Vážený soude a poroto nejvyšší!,

Na Vás je ted určiti mi trest.

Na Vás a Dámě s váhami,

jež nevidí, neslyší,

a už vůbec neumí odpouštět.


Vážení kati!

Nač rozsudek,

když nevím provinění!

Co s trestem,

když se mine účinkem?!

Komu, tak komu,

dáti odškodnění?

Když sám svůj vlastní ortel vidím -

NEVINEN!


Neumím a nechci,

pro zrádce a vrahy,

ve zbrani se bít.

Umírajíc žízní,

tomu, co mě zabil,

dáti vědrem ze své kapky pít?!


Radši budu v pekle,

vědom si svých vin,

než bych dobrovolně řekl:

,,Moji milí vrazi,

všem Vám odpouštím!...,,