Zajímavé vyůstění jedné malé kocoviny

Zajímavé vyústění jedné malé kocoviny Petr seděl v hospodě v centru Brna a ve svých vzpomínkách se vracel zpět ke včerejšímu večeru. Uvažoval o tom jestli to včera trošku nepřehnal, protože se mu postupně vraceli útržky včerejších událostí a postupně odesílal všem účastníkům včerejší party textové zprávy tipu promiň tohle sem opravdu nechtěl nebo tohle se opravdu nemělo stát. A pak si vzpomněl na to co provedl Janě, která se mu zdála krásná a chytrá, přemýšlel co napsat jí. Vůbec si nepamatoval co jí vlastně říkal, ale někde ve svém nitru cítil, že to byla chyba, že ji už po svém včerejším výstupu asi nikdy neuvidí mu došlo o chvíli později. Takhle to, ale nechtěl. Chtěl ji mít teď u sebe. Chtěl jí líbat a dotýkat se jí, ale je to vůbec ještě možné? To Petr nevěděl. Dostal však nápad jak to vyřešit a všechno ještě možná obrátit ve svůj prospěch. Zaplatil a vyšel ven do pošmourného a deštivého dne. Koupil kytku a vydal se na vlak. U pokladny si koupil lístek do Letovic. Vlak mu jel až za dvacet minut takže si ještě šel koupit kávu a noviny. Vypil kávu a odešel na nástupiště. Než vlak přijel tak sledoval ostatní lidi na perónu a snažil se odhadnout kam asi jedou a proč. Když vlak přijel tak se přesvědčil, že většinu lidí se mu odhadnout nepodařilo, třeba tenhle muž ve drahém obleku vypadal jako arogantní blbec a teď pomáhá do vlaku starší paní, která i přesto, že vypadala zdravá tak se belhá jako kdyby měla v plánu během dalších tří minut minimálně pětkrát umřít. Petr tedy nastoupil do vlaku a našel si volné sedadlo. Když se usadil tak začal znovu přemýšlet o Janě a na jednou nevěděl co jí řekne a jak se bude asi chovat ona až ho uvidí. Tyto myšlenky ho doprovázeli celou cestu. Když přijel do Letovic tak zjistil, že už vlastně ani neví co tady děla. Probudil se v něm pesimismus a on měl obavu z blížícího se setkání. Nakonec se mu podařilo donutit se dojít až před dům Janiných rodičů. Když zazvonil tak si připadal jako malý kluk, který rozbil fotbalovým míčem okno a teď se de omluvit jeho vlastníkům. Když se otevřeli domovní dveře zůstal stát jako přikovaný, na prahu stála jeho princezna včerejšího večera. Její reakce ho sice nijak nepřekvapila, ale poněkud vyvedla z míry. Dostal totiž pěstí přímo mezi oči a potom se před ním zabouchly dveře. Chvíli tam stál jako opařený a přemýšlel co má dělat. Nakonec se rozhodl odejít ne nádraží a odjel do Brna.

---