Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTaková realita
04. 09. 2001
1
0
1814
Autor
Seregil
Jen úzkost
to mě svírá
noční můra za dne
Nerad lžu
Nerad trýzeň mám
Nerad žízním
Jen pocit
že nejsem sám
to je naděje
Rád budu žít
Rád budu lásku mít
Rád srdcem bojovat budu
Jen neurčitost
ta mě děsí
noční můra za dne
Nerad podvádím
Nerad bojuji
Nerad podléhám
Jen radost
ta ze života
ta mě těší
Rád budu
Rád pomohu
Rád to nechám na Bohu
Bůh v závěru mě nijak neruší, i když věřící nejsem... přesto mě to moc neoslovuje, je to takové... no nevím... snad trochu jednostranné
Připojuji se k Nuití (co se boha týče) ... nic by neměl člověk nechávat jen na někom/něčem druhém, jiném..
Kittie: Rozhodně nenechávám, jen někdy jsou situace, které se jakoby vyřeší "samy". Boha vidím a cítím v sobě a kolem sebe, ale jak si co zařídím, takové to budu mít... I v bibli se jinými slovy píše: "Pomocnou ruku nalezneš většinou na konci svého ramene"
Nerad bych však dělal diskusi na toto citlivé téma. Názor Nuiťy a tvůj vám neberu, koneckonců máme demokracii, ne?
(-:
já v něj nevěřím, takže jsem jakože neviděla ten poslední řádek :o)
tahle je moc povedená!!!*