4 písmena

Změna je život - jak s oblibou říkává mnohý z nás, ale je nutno podotknout, že ne každá změna je změnou příjemnou.......
Čím tedy začít.........jsem osobnost, jistěže - každý z nás je - někdo více zajímavá, někdo méně, o někom se ví, o někom ne.........o mně se vědělo! Byla sem přesvědčena, že já sem královna světa, já sem ta ozdobná třešinka na dortu, že já sem TA, kvůli který musí každej padnout na zadek! Já měla vždycky pravdu, já měla navrch........já MĚLA!
Jak rychle se může všechno změnit........stačí jeden rozhovor, stačí pár vteřin na to, aby se z vás stala dočista jiná osobnost!
Já, která byla přesvědčena o své skoro dokonalosti, já - ta sebevědomá, mnohdy snad až nadmíru sebou posedlá pubertální, trhlá, avšak snad milá a zajímavá holka, která má co nabídnout a ví o tom, já.........kdo jsem vlastně já! Vždyť o mně skoro nikdo neví, pár lidí mě má rádo - snad, pár lidí taky asi ne. Bude někomu vadit, když já už nebudu já, bude někoho vůbec zajímat, že se kvůli těm pár vteřinám změním na celej život, bude někdo v tu chvíli, když budu totálně na dně se mnou? Co se vlastně stane?
Vždycky když se mi začínalo všechno dařit se to po dost krátký době obrátilo v pravej opak a já byla zase ten smolař, kterej pro slzu nejde daleko!
Pomáhá vůbec pláč? Měl by? A proč?
Stav, kdy sotva dejchám, nic nevidim a cejtim, že za chvíli mi nebude líp, ale hůř.....čím dál tím hůř!
Zrovna tak je to tentokrát, jenže je tu velká pravděpodobnost, že v nejbližších dnech, měsících, doufejme letech mi bude pořád hůř............a nezlepší se to! Možná na chvíli, ale pak to zase příde, potáhne se to se mnou a nebudu na to prostě a jednouduše jenom moct zapomenout, jak bych taky mohla!
Na smrt se nezapomíná!
Stejně tak, jako s váma ty úžasný 2 slova dokážou zamávat, dostat vás do euforie, blaženosti do pomyslnýho světa dokonalosti, dokáže vás tohle jedno slovo doslova přikovat k zemi a nepustí!
Jak jsem jenom kdy mohla pohrdat tím, když mi někdo sdělil, že mě miluje, jak jsem vůbec dokázala se mu vysmát do očí! Měla bych mu za to líbat nohy, bejt mu vděčná a milovat ho za to taky......za to, že to dokáže! Miloval mě přece takovou jaká sem, s mejma chybama, bez přetvářky, aniž by věděl, že se to třeba jednou změní, že jednou by pozvolna začal milovat někoho docela jinýho......a to jenom kvůli tomu jednomu rozhovoru! Kvůli tomu mizernýmu rozhovoru!
Nechápu, jak se to mohlo stát, pokládám si obligátní otázku "proč zrovna já", ale co to pomůže.........smrt si nevybírá!
Nejodpornější 4 písmena seřazený za sebou v týhle podobě, který znám!
Nikdo se jim neubrání - a to je na tom to nejhorší!
Opět začínalo bejt všechno super.........začla sem v sobě objevovat novýho, snad i lepšího člověka, někoho, kdo má plány, možná i budoucnost, někoho, kdo se těší z toho, že je tady, kdo má - aniž by to snad věděl - vlastně všechno, co k životu potřebuje, pravděpodobně i něco navíc.........!
Ten rozhovor.........proč musel proběhnout zrovna dneska?
Před pár hodinama sem se válela na pláži, bezstarostná, s jedinou černou myšlenkou, že mi zítra začíná škola - jak směšný se mi to zdá teď......!
Ode dneška nesnášim povrchnost.........je tak stupidní! Už vim, že člověk by si měl vážit všeho, co má, aniž by musel čekat na okamžik, kdy to ztratí, aby si uvědomil, co vlastně měl!
Proč zbytečně riskovat, pro trochu adrenalinu, trochu chvilkovýho vzrušení? Proč?
Život je krásnej, někdy těžkej, někdy zlej, ale to snad ani jinak nejde!
Otázka je, proč tady teda sme, ale pokládat si jí nehodlám, je mi jedno proč tady sem - důležitý je totiž to, že tady vůbec sem a že hodlám eště něco stihnout, něco dokázat!
Chci taky někomu říct, že ho miluju, aniž bych musela myslet na to, co mě potká - ne, nepotká to mně, ale bude to skoro stejný!
Jakto, že přídu o člověka, kterýho znam od prvního dne svýho života? Jakto, že tak brzy? A kdy vlastně? Příští tejden, nebo budu mít to štěstí a budu s ním ještě o příštích prázdninách! Nebo je to jenom zlej sen?
V tom případě se chci okamžitě probudit.........nastavíte mi někdo budíka? PROSÍM!
Jak sladká je nevědomost.........žádnej problém! Dalších 7 písmen, který nesnášim! Jestliže totiž ňákej vznikne, začíná většinou období řešení, což je dalších 6 písmen, který můžu přidat do pytlíku s názvem "nesnášim"!
Ten můj se začíná plnit.........už 17 písmen! Vlastně nemám v určitých chvílích ráda celou abecedu, říká-li ti s ní někdo něco, co slyšet rozhodně nechceš! A já tohle slyšet nechtěla! Možná si za to můžu sama! Sama sem se na to zeptala, jenže to sem nečekala takovouhle odpověď.
Díky tomu rozhovoru přicházim i o svojí schopnost napsat něco skvělýho.......jak ale může vůbec někdo říct, že nějaká kniha o smrti je skvělá........co je na ní tak skvělýho?
Je černá, smutná, zlá a není z ní návratu...........nechci aby jí poznal.........ale on jí pozná!
Bojí se?
Já jo!
Nechci bejt bez něj, i když někdy je to s nim k nevydržení! Ani ona už nebude stejná, i přes to, že ho teď možná už nenávidí!
Ona je mu lhostejná, ale já chci aby jí miloval, aby ona milovala jeho! Nikdy sem si nepřála nic tolik jako tohle!
Chci bejt zase sama sebou.........ksakru.........tak strašně moc!
Ale nezvládnu to, vim to!
Nejsem na to připravená a nemám v sobě dostatek síly! Jo, sem osobnost, ale mám nakřáplou skořápku a uvnitř je něco maličkýho, co se klepe, co se bojí neznáma, který příde co nevidět.
Třeba bude chtít bejt s někým jiným, chci se vlastně loučit? Bude to lepší, nebo ne?
Nejistota......! Pytlík už obsahuje 26 písmen........jak sem říkala.....je to skoro celá abeceda!
Asi přestanu mluvit........dokážu to? Dřív bych to nedokázala!
Potřebuje člověk k životu mluvit? A co potřebuju já?
Já potřebuju spát, nejspíš!
Potřebuju někoho, kdo bude se mnou! Hlavně nechci bejt sama! Bojim se samoty................!
SAMOTY a SMRTI............!