Asi je to jedno, nezáleží totiž ani tak na ABAB, či ABBA, či ABAB CC, ...
Nesmí se to přehnat v náboji slov, pak je to takový uječený, dětský, lidový. Asi mi nerozumíš, co?
Na oživení jsou dobrý nerýmovyný verše,
dá se střídat řádka o 10 slabikách s řádkou o 11 slabikách, ale to chce opravdu cit a talent. Ale nic se nesmí přehánět, když to náhodou nevíjde, tak tam necpat nic krkolomnýho, ostatně to platí i u rýmových veršů.
Napiš to prostě tak jak tě to hnedka napadne, pak si to přečti, pak to přepiš a případně i uprav.
Bože, já píšu blbosti!
Bezejmenný: Jdu tam, běda Ti, jestli jsi mě nařknul z neumělectví :o)
Bezejmenny: Tý, že se nestydíš. Jaký je rozdíl mezi čtyřveršími a delšími básněmi? Delší jsou akorát ukecanější, ale v obou jde o totéž: zachycení toho či onoho, že... a ukecanost nemám rád.
Pepe: to je snad poněkud zjednodušené hledisko. ;o))))
Je to, jako kdybys tvrdil, že není rozdíl mezi anekdotou a románem, neb v obou jde o zachycení toho či onoho. ;o)))))
Bezejmenny: No tak, kde jsou Tvé kritiky?
pepe: na tvé titulní stránce, například. ;o)))
Pepe: X rytmus ... to mne zajímá ... co to je?
Bezejm.: >...napsat kvalitní čtyřverší je ... znatelně těžší, než popsat stránku
imaginativně poetickým výrazivem ...
Přřřesně. Jsem rrrád, že nejsem sám, kdo si to myslí.
Popsat stránku rádobymetaforama s lyrickým nádechem dokáže
kdejakej školáček. A nejsrandovnější je, že dycky se najde někdo,
kdo v těch blábolech poskládaných systémem -nůž/telefonní.seznam-
hledá "co tím chtěl autor říci" :-))
papouch: jasně, že nejsi sám. ;o))))
Jen je to nevhodné, říci to v určité rádobyintelektuální společnosti, protože se pak na tebe začnou koukat minimálně jako na někoho, kdo zakrněl na četbě Palackého. ;o)))))
Miroslwek: asi Tě zklamu, myslel jsem to jako značku "naopak, proti"
papouch, bezejmenny: Tak si předčtěte ta moje a zkritiujte je, trpím kriticky nízkou návštěvností.
Pepe: Juž klušu. Na tvé risiko. ;o)))
K papouš - jak pro koho! Kvalitní rýmovaná báseň je ve srovnání s 4 verším super dílo, S ptákovkama já osobně nemám nejmenší potíž a nasekám jich třeba šest za den...ale napsat rýmovanou báseň, která mi bude připadat dobrá, tak to jsem jich takovejch moc nevytvořila...
Pepe: je v tom zájem o diskusi, o informační obohacení, o výměnu názorů. Proto vyhledáváme zajímavá auditoria, a občas nám to nedá, abychom nepřispěli se svou troškou do mlejna. ;o))))
Bezejmenny: A co si myslíš o těchj čtyřverších?
ANO puchálku pochopila jsem TVOU OTÁZKU :o)))
Jedno procento jsi TY a druhé jsem JÁ!
Pepe: nejsem snob. Osobně nepokládám žádnou z básnických forem za "nevhodnou" k vyjádření. Sám ta čtyřverší rád čtu, a občas sám píšu. Právě tak, jako haiku, balady, sonety, ronda, nebo třeba vyjímečně (zde jde o otázku osobního vkusu) i třeba nevázaný verš, nebo poesii v próze.
Podotýkám ovšem suše, že napsat kvalitní čtyřverší je podle mých zkušeností znatelně těžší, než popsat stránku imaginativně poetickým výrazivem. Na to stačí širší slovní zásoba, troška vybůjelé představivosti a spousta literárních snobů pak z toho vyvozuje možné i nemožné, a je z toho na větvičce. ;o)))))))
hlavně je dobré neplést si verše s rýmy, člověk se tak uchrání nejednoho překvapení.
Podíváme-li se na to z čistě formální stránky, základní rozpor a problém při psaní vázaných veršů dle mého soudu spočívá v oné metrické (nebo chcete-li rytmické) pravidelnosti, která se koneckonců netýká jen rýmů, jež jsou jen jednou z rytmotvorných složek. Na jednu stranu musí být verše dost organizované na to, aby vybuzovaly a naplňovaly metrický impuls, na druhé straně se to nesmí přehnat, aby z básně nevznikl nezáživný a nepřekvapující kolovrátek. Nalezení té správné a odpovídající
míry je pak úkol hodný skutečného umělce.
Váš Míra
P.S.
Prostředky jak toho dosáhnout jsou rozmanité. Doporučuji knihu Hrabák, J., Úvod do teorie verše, SPN, 1978, kde je tato problematika podrobně a relativně srozumitelně vysvětlena, včetně definice pojmů, které, jak jsem si všiml, činí mnohým potíže.
zolllínko nebuť labuď a nebuď (budíkem) fstaho.vačnatec :-))))
to platí pro fšeckny (autory i kritiky)
někdy "kritika" převyšuje dílko samé
ale někdy je tam takovej šit (dát/spát..!) že se mi fak ježí peží :-))
(myslím to obecně!! ne jen u "ftákovin")
Bezejm.: ááno, ála Cyráno lze vytvořiti verše raz-dva
ale..... ale co bych povídal, už to tu zaznělo.
Budu se opakovat, ale ... ehm.. :-) .. nenápaditost tisíckrát omletých rýmů
přání / dlaní, svíce / více,.. mít / chtít,... mám ji rád / lásku dát, .. uáááá
to je to, co papouše vytočí :-)))
neumim tak fundovaně, jako Mahoney, Míwa a Ty :-(
já jenom plkám .. ale už držim zobec. :-)
a pošlete mi avi, toto je po delší době uťáplých auditoríí
konečně debata O NĚČEM :-)
Wopi
> radši volný verš hermita před 98% "rýmovaček"...
a GDO JE F ŤECH DVOUCH PROCENTECH ????!?!!?!!? (tvářím se výhružně
a bojovně klapu nabroušeným zobákem !!! :-)))))))
papouch: do těch dvou procent bych například zařadil Yenn. ;o))))
Její uspávanky jsou skvělé. ;o)))
Wopi, Papouch, Bezejmenny: Jak je možné, že kam se hnu, jste Vy tři? V tom bude nějaká korupce...
No a k té debatě: ... Co si myslíte o čtyřverších? Jsou to vhodné formy pro vyjádření? A v nich taky dáváte přednost rozháranosti X rytmu?
:c)
díky papouchu za kritiku :c))) přiznám se, že málokdy používám na písmákovi prostou řeč, spíše se mi honí hlavou rýmovačky a tak je prostě používám, když už mi vlezou na jazyk (či pomocí prstů po klávesnici tančí), prostě je to už můj zvyk, netuším, že proto někdo taky jančí ... :c(
mahoney - díky, lépe bych to nedokázal vyjádřit, i když to v srdci cítím právě tak, poslední dobou necítím se líp, a že jsem zase tady není vtip, ač život mě dusí - nutí spát, já mám vás lidi všechny stále rád ... tak a teď zas můžu tiše odejít ...
...
Mahoney: Tak jo, už mlčím. Třeba se k tomu taky někdy dopracuju. Stejně si ale myslím, že kdybyste neoperovali na Písmáku, měli byste jiný pohled na rýmované verše. Já svoje ohraná čtyřverší neopustím. Jak říkám... jsem ještě mladé maso.
Vývoj mě nemine :o)
Pepe - jen malá poznámka: poezii jsme nepoznali až na Písmáku :-)
Ale souhlasím, že se časem asi změní Tvé způsoby vnímání.
Pepe, ty se máš, tebe čeká vývoj. To já už se na víc nezmůžu... :-))
Pozoruhodné, Mahoney. ;o)))
Nicméně, občas mám dojem, že nerýmovaná poesie je mnoha lidem bližší nikoli pro svou rozevlátou nevázanost, ale spíše proto, že mají pocit, že složitost formy poesie rýmované je nad jejich síly.
Podle mého privátního názoru se na tom podepisuje způsob výuky literární teorie na školách. ;-(
Na druhé straně ani trošku nesouhlasím s tvým názorem na čtyřverší, Mahoney. Zaměňuješ zde příčinu za následek, a pozapomínáš, že pro většinu z nás je složité napsat něco delšího. Čímsi ecitované běžné emoce, coby inicialisační prostředí na to totiž obvykle nestačí. Musí to být totiž buď silný talent kombinovaný s vyjadřovacími schopnostmi, nebo stejně silné emoce, aby to člověku umožnilo sdělit něco literárně přijatelnou formou. ;o))
Příklad:
tohle klidně napíšu, po vzoru Cyrana, kdykoli na požádání:Co na tom, že v hlavě plane svíce?
Méně, pane můj, by jistě bylo více!
Je tisíc způsobů, jak vyjádřiti nudu.
Toto je jeden z nich. Zvuk prázdného sudu...
ovšem následující, to už je jiný kafe:Pramínky pocitů spletené do sítě
chycená rybka o milost prosí tě
splní ti ochotně všechna tvá přání
jenom ji nepouštěj hned ze svých dlaní...
bez. - souhlas
jen dodám - silné emoce jsou silnou motivací se vyjádřit; iniciují hlubší metafory a touhu
napsat to dobře - tedy dodávají i více sebekritické energie...
ale nic to nemění na tom, že forma jako součást literárního umění je hlavně otázkou tréninku - v tom se literatura nijak neliší od jiných umění (jen v hudbě se nikdo nediví, že hudebníci se musí léta učit...)
Prosím, nepodceňuj tolik emoce, Mahoney. Emoční iniciace podvědomí dokáže občas i naprostého amatéra vytočit tak, že je případně schopen nárazově vytvořit i něco, co má literární hodnotu, byť by toho jinak schopen nebyl.
Máš samozřejmě pravdu s tím tréningem, to platí obecně, ale přesto znám případy, kdy třeba někdo, kdo za normálních okolností stěží dokázal podat souvisle běžný příběh, ve stavu mírné opilosti (nejspíše odblokováním zábran) hýřil skvělou výmluvností, nad níž se desítky lidí válely smíchy po zemi. ;o)))))
Podobný případ nakonec popisuje i O'Henri v jedné své povídce (O chobotnici na břeh vysazené). ;o)))))
Emoce působí podobně. Také odbourávají zábrany.
Vaše starosti na mou poééésii! Teda hlavu...no proti gustu.
Hele papouši co máš proti mejm stupidním za každou cenu napsanejm profláklejm rýmám!!! Si to béřu skoro zvosobna! Navíc nejni to omyl? Neježí se ti při tom spíš péééří?
:c))
Proti gustu žádný dišputát...
a náhle začnou ledy tát
když zlehka tleskneš do dlaní
a odpovíš si bez ptaní
Verš přeci různě napsán může být
může se točit, vázat, vlát...
u veršů plakat můžeš, smát se, snít
můžeš v nich mlčet či se ptát
Můžeš v nich co chceš napsat sám
za tuhle možnost vlastní ruku dám
na kritických slov žhavé uhlí
(nebuďme malátní ani ztuhlí)
Někomu pravidelnost zcela vyhovuje
někdo má radši svobodu
bárku, jíž vítr bez programu pohupuje
sotva ji spustíš z břehu na vodu
...
já            můžu      i básně
   dosti                nepravidelné  .   .  .
:-))
nóóó... ale právě v té rozmanitosti prostředků je (podle papouša) ta krása
celé polézyje... od jednoduchých rýmovánek AABB (a hloupej papouš
se veskrze na víc nezmůže) přes rým ocasatý až po třeba ABCŇCBAŇ
Mně spíš bytostně vadí profláklé a nenápadité rýmy (rád / spát, jít / pít...)
ze kterých evidentně čiší, že autor chtěl něco napsat "za každou cenu",
jen aby (třeba) napsal do kritik pod autorovu báfničku něco svýho...
To se mi ježí srst.
Taky mi vadí kulhající rytmus. (Mám na mysli rytmus hudební, tzn. "aby
to šlapalo", ne rytmus ve smyslu literární teorie.)
Nevadí mi AABB, pokud celé dílko něco říká a je zpracováno nápaditě, neotřele.
Jo, papouchu... ;-)
třeba:
to byl zas den
nebyl to sen
moh sem jí mít
teď musim pít
mam jí moc rád
sám musim spát
:-)))))))))))))))))
POEZIE
že jo? :-))))))))))))))))))))
Pravidelnost básni dává onu báseň. Báseň nepravidelná se za a) musí umět přečíst a za b) není báseň ale povídka. O to větší je to umění, když někdo píše skvosty, ve kterých verše do sebe skvěle zapadají. Napsat nerýmovanou báseň je primitivní, stačí si zvolit myšlenku a bum. Jestli Vás to unavuje, utíkejte od Písmáka, který Vás zřejmě zahlcuje poezií (kterou navíc kolikrát ani nemá cenu číst, čímž klesá chuť do čtení další, ať už je jakákoliv), ne od veršů a rytmu (který vlastně nedodržuji, ale to není zas tak zásadní). A jestli mohu radit: Henry, drž se rýmu, co to jde. Verš, který má sebesilnější formu i obsah, není tak působivý, když se nerýmuje, jako když se rýmuje. Já o tom nepochybuji. (Klidně se do mě všichni pusťte! Jen jsem vyjádřil svůj názor. Docela bych si o tom i s někým pokecal, takže klidně pište.)
No... tyhle debaty se vedly před devadesáti lety... to už nemá cenu znova opakovat ty argumenty.
Já osobně desetkrát radši volný verš hermita před 98% "rýmovaček"...
1)prosím o rozlišování pojmů "verš" a "rým"
2) uvedený Kryl má (aspoň v první části, víc jsem nezkoumal) pravidelnou opakující se formu A.B.A.B.C.D.D.C,
"nepravidelně" to vypadá proto, že členění na myšlenky a sloky neodpovídá formě - tedy jednou je celek čtyřverší, jindy dvouverší nebo tříverší... btw, je to hodně oživující způsob psaní, na písmáku ho dávno používá Šílka - to je právě ten důvod, proč její básně působí tak lehce a vzdušně; jsou a přece zdánlivě nejsou svázány přesnou formou...
když se vám nějaká rýmovaná básnička zdá obzvlášť lehká, povedená - neváhejte a rozpárejte si formu; zpřeházejte si ji tak, aby každý řádek končil rýmem, a pak se podívejte na strukturu výskytu rýmů a kolik má který řádek slabik... je to velmi jednoduché a účinné - a překvapí vás, jak pravidelná forma se skrývá ve zdánlivé roztříštěnosti...
ovšem, napsat takovou báseň je mnohem těžší, než umět ji najít a rozpitvat :-))
zatím je takové rýmování nad mé síly :-)))
3) pepe: nerýmovaná poesie má své kouzlo; musí zvukově ladit, musí mít atmosféru, melodii, a něco, co... co nejde vyjádřit slovy... a tak napsat
dobrou nerýmovanou báseň, ač se to nezdá, je velmi těžké...
poezie totiž vůbec není o rýmech; poezie je o nevšedním způsobu sdělení, o nevšedním pohledu na svět...
je nutné uvážit, že forma je jen forma; a forma by vždy měla odpovídat tomu, co se chystám sdělit... dobrá rýmovaná báseň vyžaduje pravidelnou, vázanou formu - a to je něco, co by se k básni s "rozevlátým" obsahem prostě nehodilo...
zlaté pravidlo literatury je, že forma by měla podtrhnout sdělení...
takže - rýmy za každou cenu? ne, to v žádném případě... ba naopak:
nezřídka se mi stává, ža na písmáku čtu básničku, ve které jsou použité nádherné metafory, ale je tak mizerně zrýmovaná, že mi to trhá uši... ach, jak často se stává, že méně by bylo více...
4) u rýmované poezie doporučuji spíše vyhnout se jednoduché formě, hlavně čtyřverší jsou silně ohraná... ale mějte na paměti, že pokud má báseň mít spád, vyžaduje to složitou a přesnou vnitřní formu, prvotřídní rýmy, sladit obsah s formou... dohromady je to něco, co chce hodně zkušeností - doporučuji číst, číst, psát, psát a číst... na písmáku obvykle trvá rok, než "nováček" pochytí formu a dostane ji "do krve" - tedy než začne psát výrazně lépe; a to jak po stránce obsahu, tak formy...
(ano, i proto jsou "služebně starší" písmáčci "úspěšnější" - prostě se za svůj pobyt už trochu naučili umění psát)
a hlavně: chce to opravdu ostrou sebekritiku; buďte si jistí, že jestliže vám cokoli v básni jen maloulinko nesedí, pak čtenáři to nebude sedět HODNĚ...
MAHONEY: *****!
Díky, řekl jsi to, co já jen tušil nebo cítil!
:-)
Co mě se týká, nemusí být v básni ani jeden rým, aniž by mi to vadilo. Ba spíše naopak.
Jednotvárnost rýmů mi taky vadí.