Tichá noc malého muže

Detektiv Colombo si několikrát marně zkusil uhladil svůj zmuchlaný baloňák, zamžoural na skupinu lidí sedících okolo mohutného stolu v jakémsi luxusním aristokratickém sídle a koutkem úst zadrmolil: „Je mi líto, paní Martinová. Vy jste zabila vašeho manžela“. Paní Martinová vytřeštila oči, usedavě se rozplakala a pak cosi pronesla.

Tony Písař ovšem neměl příležitost si její doznání vyslechnout. Obrazovka zablikala a pak se na ní objevila Libuška Šafránková cválající v bílém bílou krajinou na bílém koni. Anička Písařová slastně vzdychla, mezi odulé rty si vložila kokosku, linecké kolečko a rumovou kuličku, vše zalila hltem griotky z ulepené lahve a začala nahlas přežvykovat.

Panelákovou kuchyní se nesla vůně griotky spolu se zápachem rybiny, Tony s tichými nadávkami kuchal kapra, za okny se rozlévala vánoční pohoda a Štědrý večer prosvětlovaly záblesky z hořích kabelů, které na ulici opalovala parta cikánských dětí.

Nůž vrzal o vzpouzející se rybí šupiny, umělohmotný stromeček blikal a Popelka pomalu padala do princovy náruče. „Aničko, můžeš tam dát toho Colomba?“. „Né, ještě to neskončilo, dávaj ti to furt a navíc je tam určitě reklama. A pohni s tím kaprem, nebudu ti ty šnycle smažit do rána“.

Tony se krvavými prsty rýpal ve studeném mase a vytrvale nadával. Vlastně nadával téměř pořád, nejen o Vánocích. Své hašteřivé ženě tu nechutnou rybu ve stejné kuchyni kuchal už posledních třicet let, a za tu dobu mnohokrát přemítal o tom, jak strašně Aničku Písařovou nesnáší. Jejich společné soužití se tak dalo vysvětil snad jen občasnými záchvěvy dávné lásky nebo jeho bezradným flegmatismem.

„Starý, nezapomeň na ty brambory, ať je nerozvaříš jak minule, jasný,“ vymlaskala Anička. „Jasný, drahoušku“. „A necpi do toho tolik tý majonézy, zas mi to chytne na žlučník“. Tony se odevzdaně podíval na svou ženu a pak začal cedit brambory. Anička ráda jedla, vlastně byla o hlavu vyšší než on a někdy marně uvažoval, proč jej ještě nezačala bít.

U dveří se rozřinčel zvonek. Na panelákové chodbě postával mladý pár v teplákovkách a dožadoval se nějakejch drobnejch, když jsou teda ty Vánoce. „Aničko?“. „Co je?“. „Jsou tu sousedi odshora a chtěj drobný, že prej vrátí po výplatě“. „Tak je pošli do prdele, troubo“. „Tak jděte do prdele“, provinile zašeptal Tony a něžně přibouchl dveře.

Odšoural se do koupelny, ze zarezlé vany vytáhl druhého kapra (Anička vždy spořádala dva) a zabalil jej do utěrky. Výrostci na ulici již své kabely uznali jako dostatečně vhodné pro výkup, naskládali je do dvoukoláku a na oslavu dobře odvedené práce začali odpalovat dělobuchy. Muž se zabaleným kaprem hleděl na sníh osvětlený zelenými záblesky a z koutku oka mu tekla slza.

Všechno bylo tak nějak lepší, dokud ještě chodil do práce, dokud se jejich syn Elemír neodstěhoval k přítelkyni a on už si o fotbale s nikým nepokecal. Anička seznala, že na hospodu je už trochu starý a doma je vůbec moc práce a strhla mu kapesné, pravidelně vydávané ze skromného důchodu. Kamarádi někam zmizeli a než by drobil rohlík holubům v parku, radši vysedával na stoličce v rohu kuchyně a stále potichu klel.

Otřel si nos do rukávu, zahnal stesk, povzbudivě se usmál na mrskajícího se kapra a podíval se pod nechutný stromeček, který musel coby výborný kauf obstarat v Hypernově. Podle tvaru balíčků již tušil, co ho čeká. Ponožky, flanelová košile a krabička levných doutníků, kterou mu kdosi vykouří už v půlce ledna.

„Nepustíme si nějaké koledy?“. „Ne, pusť tam vánočního Goťáka“. „Ale vždyť si vždycky pouštíme tu desku s koledama“. „No, tak letos ne!...a neser se tak s tím kaprem, nebo ti lekne sám vod sebe“.

Tony na chvíli ztuhl, pak přešel k otlučenému gramorádiu, vložil do něj desku staročeských koled, počkal, až spustí Tichá noc, zadíval se na vyjeveného kapra a zvedl paličku.

Sousedi odshora by sice rádi viděli peníze, ale nepohrdli ani mísou řízků, když jich teda u Písařů tolik zbylo. Dědek Písař jim popřál dobrou chuť a s úsměvem se odšoural.

Za okny paneláků blikaly televize, děti s rozzářenýma očima rozbalovaly dárky a nikdo si nevšímal drobného muže, jak kráčí k blízkému rybníčku, ze síťovky vytahuje mrskajícího se kapra a s přáním šťastných Vánoc ho něžně pouští do vody.