Písmák Záchodky
Vrestauraci kulturního domu vB. se čas zastavil. Bronzové letní slunce se cedilo přes špinavé záclony i nazelenalá skla a vypalovalo do stěn fantaskní obrazce. Vzduchem vířily stříbřité kotouče prachu připomínající písmena dávno zapomenutých civilizací, dým zlevných cigaret a dvě melancholicky bzučící mouchy.
Pouť
Kostky želé polského původu se zvolna roztékaly vsrpnovém slunci. Stánkaři odháněli mouchy a někteří monotónním pohybem zlamovali a nabíjeli vzduchovky. Kolotoče se otáčely, zreproduktorů zněl Michal David. Za vší tou barevností se táhly řady domků pokrytých břizolitovou šedí, u odpadkových košů postávali opilci, děti vsepraných teplákovkách po sobě pálily plastovými samopaly.
Faux pas Paris Hiltonové
Celý den jsem hleděl do rozkroku Paris Hiltonové
vkuchyni bublala voda na kafe
platinová slečna od vedlejšího stolu si lakovala nehty
a čas od času telefonovala slečna Danuta
Pomerančový čas
Ráno jsme se probouzeli vcizích bytech. Bloudili a hledali Náš bar, ale netušili, který by to měl být. Kolemjdoucích jsme se ptali co je vlastně za den a co je tohle za město, vklubech si psali cizí čísla na zápěstí a nikdy na ně nevolali, ze srdce milujíce jen své pelichající psy. Někdy se povedlo vetřít na firemní večírek, jindy dostat na sekeru vnádražce.
Šestnáct /Město/
VNoře dneska budou hrát The AFC, jsou fakt drsní, křičela trochu nahlas do telefonu Brusna, a tak jsme teda šli. O The AFC jsem nic nevěděl, a kromě Brusny o nich asi nevěděl nikdo, takže to jako obvykle skončilo jen u nás dvou. Nikdo by nešel každopádně, protože Město se dusivě převalovalo a vzatáčkách skřípělo tramvajema a všichni jako vždycky seděli doma a zvolna tuhli, vysoušeli se a měnili se na egyptský mrtvoly nalepený na tapety. Tak jsme šli sami a měli i láhev kejrumu vbrusnině batůžku, protože slizká paní zbezčasé večerky vmalé ulici vedle autoopravny znala naše matky a dávala na dluh, pokud jste snesli proud úlisných narážek a vynucené konverzace o škole a těch bolševickych svinich co tam někde furt sedi.
Tichá noc malého muže
Detektiv Colombo si několikrát marně zkusil uhladil svůj zmuchlaný baloňák, zamžoural na skupinu lidí sedících okolo mohutného stolu vjakémsi luxusním aristokratickém sídle a koutkem úst zadrmolil: „Je mi líto, paní Martinová. Vy jste zabila vašeho manžela“. Paní Martinová vytřeštila oči, usedavě se rozplakala a pak cosi pronesla.
Tony Písař ovšem neměl příležitost si její doznání vyslechnout.
Večírek na koleji
Těžko říct, proč jsem tam vlezl,
do malého pokoje na studentské koleji
snábytkem po strejdovi Husákovi
a kobercem barvy hovna.
Nesnesitelná lehkost
Válku prožil na gymnáziu,
vturbulencích dějin mu šlo
především o kalhotky spolužaček.
Když pak čas uzrál,
Předseda představenstva
Ve Who is Who ho každoročně odbývali krátkým odstavcem:
Předseda představenstva CCDF holding, a. s.
se ve volném čase věnuje rodině, cestování a četbě
rád posedí u sklenky dobrého červeného vína
Plán
Slivovici, pak pivo, pak ještě jednu. Servírka ve vytahaném triku zvolna kouří u baru, na zádech se jí vletním vedru roztéká tmavá skrvrna. Za okny sídlištní hospody pískoviště, za pískem řady králíkáren se slepými okny. Na písku děti, tříkolky, pudli, tlusté matky na lavičkách upíjející dietní kolu.
Štědrý večer
Tao si své lesklé černé vlasy svázala do uzlu, natáhla teplákovku a posadila se za pokladnu vmalém obchůdku v Holešovicích, tak jako každý večer, jako každý volný den. A jako vždy se začaly trousit sprosté báby, které hodinu přebírají mandarinky a pak si koupí cigára, a malí cikánští kluci co se snaží jedny žvýkačky koupit a dvoje ukrást, a odpudivé typy ve vaťácích, plížící se pro svého lahváče.
Tao pivo neměla ráda, vlastně skoro nepila i kdyby jí to rodiče dovolili, a nevěděla, proč musí za pokladnou sedět i tenhle večer, kdy všichni ostatní jsou doma u stromečků a dělají všechny ty věci které nechápala a smála se jim, ale vlastně by je tak trochu chtěla dělat taky.
Místo toho skládála konzervy do regálů a přerovnávala rajčata, zářivka nazelenale blikala, do sluchátek jí hráli Coldplay co nejhlasitěji to šlo, takže neslyšela vrznutí dveří ani kroky po kachlíkové podlaze, a když jí někdo položil dlaně na oči, příšerně se lekla.
Americká krása
Na televizní obrazovku se usadila moucha a svými nožkami na ní vytvořila lehké duhové zrnění. Petra vstala zpohovky, uhladila si sukni, přešla ktelevizi a zabila mouchu srolovaným magazínem Vanity Fair. Pak na zašpiněnou obrazovku několikrát stříkla čistící sprej, přeleštila ji papírovým kapesníčkem, pak ještě jednou sprej a ještě jednou kapesníček. Nakonec vyleštila i skvrnu na tváři Nicole Kidman na křídové obálce časopisu, opět si povytáhla sukni a posadila se na okraj pohovky.