Přítel

Než jsem ulehl a usnul, zadíval jsem se na svého věrného přítele. Jako vždy jen mlčky naznačoval, že je čas jít do postele. 

Jako vždy byl blízko mne, vždy spolehlivý a přesný. V tom se to stalo. Jeho pracovité srdce naposledy zabušilo, že se to nedalo přeslechnout a pak slabě pozvedl tu svoji velkou ruku, ale ta spadla a zůstala nečinně viset. Tak to je konec.

Co si teď počnu?  Jak to mám vydržet ležet vedle něj až do rána a co když usnu a on mne neprobudí a zaspím odchod do práce?
Usnul jsem a ráno se probudil automaticky. 
Cestou z práce se projdu městem a budu hledat stejně spolehlivého přítele, jaký byl  tento. Aby mi byl věrný spoustu let.
Věřím tomu, protože u budíčků se to přece stává!