s.w.p.

ve své verzi všehopočátku
neplodní a růžoví      motorizovaní spoileři
setřásají kolonie krystalů
do mělkých koutů skafandru
                      každých pět set let přetížení

radiová zrcadla
odpojena říčním bláznem
chrčí už celá staletí
       na tmavém pozadí vesmírných přeludů
závěry těl bez kovových slupek
sklání se k rostlinným přirozením

pod mozaickou psí rezidencí
obtéká vyšívaný gobelín
        teplokrevné mládě nikoho, které
téměř současně       ocitá se v moři sirén,
na chodbě katolického gymnázia a v kazeťáku tesla k-10
pouhé dva songy za hurvajzem

v naprostém zmaru
vzpínáš ruce k centrálnímu obvodu
mžitky před očima     jedna za druhou     
   potichu mizí