Znásilněná

Bylo už pozdě večer, když jsem se vracela přes park domů. Byla tma a strašné ticho,tou dobou tam obvykle už nikdo nebýval. Slyšela jsem jen nepříjemné praskání větviček pod mýma nohama.Bála jem se, a tak jsem zrychlila abych byla už co nejdříve doma. Po chvilce jsem za mnou uslyšela kroky, otočila jsem se, ale nikoho jsem neviděla, jen tmu. Chvíli bylo ticho, ale pak jsem zase slyšela ty kroky, pořád byly blíž a blíž. Strašně jsem se bála, a tak jsem začala utíkat. Zastavila jsem se a když jsem se otočila viděla jsem za mnou stát nějakýho chlapa, neznala jsem ho, jen si pamatuju, že vypadal strašně zanedbaně. Moc toho nenamluvil, ale jeho hrubý, chraptivý hlas si vybavuju celkem přesně. Povalil mě na zem, držel mě strašně pevně, nemohla jsem se hnout. Snažila jsem se volat o pomoc ale marně.Brečela jsem a prosila ho ať mě nechá, ale bylo to zbytečné. Cítila jsem se tak bezmocná a jen sem doufala v to, že někdo příjde a zachrání mě. Viděla jsem jak si rozepíná kalhoty, náhle ze mě začal strhávat šaty. Nemohla jsem nic dělat, nezbývalo mi nic jiného než jen čekat až todle všechno skončí. Strašně to bolelo, byla jsem do té doby panna a svoje poprvé jsem si takhle rozhodně nepředstavovala. Najednou jsem viděla někoho, jak jde směre k nám, začala jsem křičet o pomoc. Pak jsem jen viděla 2 kluky a toho chlapa jak utíká pryč. Ti dva, pro mě byli jak vysvobození, ve které jsem už ani nedoufala. Všimla jsem si, že jsem skoro celá nahá a špinavá, a tak jsem rychle utíkala domů. Když mě mamka uviděla celou špinavou a v roztrhaném oblečení začala po mně křičet. Rozbrečela jsem se, chtěla jsem jí všecho vysvětlit ale už jsem neměla sílu. Utekla jsem do svého pokoje kde jsem jen brečela. Nemohla jsem na to všechno přestat myslet. Pořád jsem cítila jehoruce na mém těle, pořád jsem slyšela jeho hlas.

---