Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Abrazivní

28. 05. 2009

424

Autor

Levi

Díváš se na mě, na mý skelný, prázdný oči

chápeš se výčnělků, ale kloužeš

po hladký, sterilní ploše

tušíš, že nahoře to fouká,

ale honey, poručíme větru, dešti

divíš se? ráda kleješ, tak ti říkám

podívej se sakra

na svý mušelínový úvazy

na svý porcelánový cepíny

na marcipánovou slaňovací osmu.

Sleduješ animáky na špičce ledovce,

zbytek je pod mrazivou hladinou

pod sépiovým mořem inkoustový tuše.

Zhasínající hvězdy nad hlavou

nejsou nic než končící monology

na jevišti termojadernýho divadla,

a co zůstane

jsou jenom planetární mlhoviny

oči na perech páva v galaktickým mlčení.

6 názorů

kontrasty v první části (nebo sloce nebo já nevím, nějak si teď nemohu vzpomenout na to slovo.. :-) ) působí zajímavě a docela vkusně se doplňují. v poslední se mi ale tato jasnost docela ztrácí, jestli to bylo záměrem, potom se povedl. myslím, že báseň by lépe vyzněla, pokud by se dynamika, která se objevuje na začátku, neztratila, ale naopak by byla výraznější.