Růže pro dávnou lásku

Stojí na chodbě s červenou růží,

hledá slova, kterých se tolik bál.

Boj o svou lásku už dávno vzdal.

Přesto po té dámě touží stále dál.

S myšlenkami na lepší zítřek.

Zapomněl, co je nenávist a vztek.

Pro odpuštění za hříchy kráčí,

nad svým životem obočí mračí.

Dívá se nejistým pohledem na růži.

Připadne si jako velký marnotrat,

ke světlým včerejškům se vrací rád.

Dámě s úsměvem jsou vidět první vrásky,

už není mladá, mění se její role krásky.

Přesto tam čeká dál a vůbec mu to nevadí.