Vetřelec

Cítím se jak jarní tání,

je to ve mně - rukoudání,

nemám duši, nastraž uši,

třeba uslyšíš mě řvát.

Je tma tmoucí, slunce září,

kolikrát se tohle stává?

Je to ve mně, tak se tváří

snad ne moje jarní já!

Je to ve mně, chce to ven,

nic než pouhý zimní sen,

pláže, kůže, hebkost, růže,

vůně, život, lehkost - sen...

Jak paleta bezbarvá,

jsem malíř, co mu došly noty,

dvojče, soudce bez poroty,

je to ve mně, jsem to já.